Banjul Challenge

Dnes nebude rec o Saudske Arabii, ale o ceste do zapadni Afriky. Vetsinou jsou to ale muslimske zeme a cesta vedla pousti (vetsinou ovsem po asfaltu), takze to neni filozoficky zase tak daleko od zeme, kde ted ziju.

Nez mi Kim asi pred rokem ukazal link na tu podivnou moto akci s nazvem Banjul Challenge, ani jsem nevedel, ze Banjul je hlavni mesto Gambie, a patrne jsem ani presne nevedel, kde Gambie lezi. A to jsem si o sobe myslel, ze zemepis znam! Kdyz jsem se tedy vyporadal s vlastnim svedomim, ze to s mymi znalostmi pokulhava, ponoril jsem se do cteni, o co vlastne jde. Banjul Challenge je velmi malo organizovana (kazdy jede temer porad jen "sam za sebe") motoristicka akce, kdy se stara auta vezou do chudsich africkych zemi, kde je pak organizatori prodaji na aukci a vytezek se preda nejake charitativni organizaci. Pokud tedy mate starsi, v Cechach uz tezko prodejne, auto, tak asi tri tydny dovolene, penize na benzin na asi 7000km, neni vam uplne cizi francouzstina a vyporadate se s myslenkou, ze se budete pohybovat v mistech, kde se cizinci obcas unaseji a kde jsou stale jeste nekde vedle silnice minova pole, tak muzete vyrazit take.

My vyrazili tri: Kim (jako nositel napadu, vyjednavac na hranicich a mlada krev), Akela (jako mechanik a hlavni pripravovatel akce pred odjezdem) a ja (stara kuze, tentokrat temer jako porcelanek). V rizeni jsme se stridali vsichni. Auto byla starsi Felicie - a klobouk dolu pred skodovkou, jela fantasticky celou cestu (jen jsem ji trochu namohl uz trochu zestarlou spojku, kdyz jsem se snazil v Zapadni Sahare ji vymanit z pisku trochu moc v otackach).

Vedeli jsme, ze pojedeme civilizovanym Marokem, pak konzervativni islamskou Mauretanii, kde je nejvetsi nebezpeci unosu, ponekud politicky nejasnym Senegalem, kde prave zacinal souboj kandidatu pred prezidentskymi volbami, a mirumilovnou nepatrnou byvalou anglickou kolonii Gambii. Omezili jsme drazsi elektronicke veci, abychom mene motivovali pripadne zlodeje; mel jsem jen fotak, mobil a GPS. I hodinky jsme si pro tu cestu koupili ty nejlacinejsi, aby nelakaly. Pak jsme si jeste trochu zvysili adrenalin studiem novinarske prirucky "Prezij - prirucka pro preziti v krizovych situacich", kterou nasel Akela, a souborem rad od profesionalu pro nezhorsovani situace rukojmiho. Ale to uz jsme byli na ceste (viz mapa, ci podrobnejsi mapa africke casti)...

Evropou rychle

Louny - Praha - Rozvadov... Nemecko, Francie, Spanelsko. Take jsme se ovsem zastavili na par hodin i ve Svycarsku, abychom nasli geocache v zemi, kde dosud nikdo z nas nekešoval. To proste neslo vypustit :-)
Po mrazive noci ve spacaku na nemeckem parkovisti a po utulne noci v jihofrancouzskem Narbonne jsme za 48 hodin na jihu Spanelska, v hotelu, ktery pripravil pro setkani s ostatnimi ucastniky organizator cele akce. Z okna je videt pres more Afrika, lide se seznamuji, prohlizime si navzajem auta, pivo tece. Nasi cestu pojedou jeste tri dalsi vozy, Norove a dve anglicke posadky. Pak jsou tu jeste ucastnici, kteri se v Mauretanii odpoji na vychod a zamiri do Mali. Evropa konci navstevou Gibraltaru (prece si nenechame ujit geokeše z dalsi zeme, ze?). Fotky na rajceti (kde je videt i "krest" nasi Felicie den pred odjezdem v Lounech): http://msenger.rajce.idnes.cz/Banjul_Challenge_2012_-_Europe/.

Nase Felicie na Gibraltaru

Maroko

Chefchaouen

V Maroku zacina Afrika. Ale ne ta typicka cerna Afrika, tu potkame az v Senegalu, tady je to arabska Afrika. Pokud jste jeste necestovali po opravdove Africe, Maroko (podobne jako Egypt) je vhodna zeme, kde se zacit s Afrikou seznamovat. Turistu je plno a zeme je na turisty pripravena. Pokud vas neodradi doterni poulicni prodavaci vseho mozneho, tak vetsinou se neni ceho obavat. Je to podobne jako je mozno Thajsko povazovat za vstupni seznameni se s Asii. Ale Maroko je velke a mnoha mista jsou neturisticka, opravdova. A mohou byt i nebezpecna (zejmena oblasti produkujici "kif", marocky hasis). Libi se nam Chefchaouen, male mestecko s modrymi domy ve spletitych ulickach. Krasny je zejmena Atlas, pohori, ktere prejizdime skoro dvakrat. Na vrcholky to ale nejde, jsou pod snehem a na to nemame vybaveni. Marrakech, prestoze to je velka tovarna na turistiku, je mistami autenticky a pro ridice zvykleho jakymsi pravidlum provozu zcela sokujici. Ridi vetsinou Akela, ja jen v tichosti dekuji za muj trenink s ridici z jinych arabskych zemi: muj sok je mensi ne Akeluv. V Marrakechi se take stava nas tym kompletni: pripojuje se Kim, ktery prileta primo ze zimy Islandu.

Marocke fotky, v poradi Tanger, Chefchaouen, Fez, Marakech, Atlas, znovu Marakech, znovu Atlas a okoli Agadiru, jsou zde: http://msenger.rajce.idnes.cz/Banjul_Challenge_2012_-_Morocco.

Zapadni Sahara

Je to stat a neni, zalezi, kdo jste. Maroko tvrdi, ze Zapadni Sahara je soucast Maroka (a take zadnou hranici neprejizdite), OSN ale misto poklada za "sporne uzemi". V roce 1975 to tady opustili Spanele a hned zacala valka mezi Marokem a Mauretanii, kdo si to zabere. Mauretanie sice opustila bojiste uz v roce 1979, ale Maroko dal bojovalo az do 1991 s mistni stranou, ktera chtela (a stale chce), aby uzemi bylo samostatnym statem, tzv. Saharskou arabskou demokratickou republiku. Pritom je to jedna z nejmene zalidnenych oblasti na svete, s nevelkymi rozvojovymi moznostmi (i kdyz se hovori o mozne tezbe ropy v pobreznim mori). Nejznamnejsim (i kdyz ne nejvetsim) mestem je Dakhla, kam jezdi na krasne koupani hlavne Spanele a Francouzi.

Tady si poprve pripadam jako na dobrodruzne ceste. Neni to tu nebezpecne, ale je to tu velke a casto puste.  Je videt kolem dokola jen poust a sem tam velbloudi. A chvilemi po prave ruce nadherne pobrezi Atlantiku. Uziva si to auto i my:

 

A tady jsou fotky: http://msenger.rajce.idnes.cz/Banjul_Challenge_2012_-_Western_Sahara/.

Mauretanie

Marocko-mauretanska hranice

Mauretanie jsme se trochu bali. Nejlepe to asi vyjadril Akela: "Tam nezastavime ani na curani!". Fakt je, ze tady doslo k nejvice unosum v oblasti (kdyz nepocitame Alzirsko), ze je to velmi muslimska zeme a take je to velmi chuda zeme, kde okradeni zapadniho turisty muze znamenat treba rocni vydelek. Ale bud jsme meli stesti nebo to neni tak zhave, jak se povida. Nakonec mne mrzelo, ze jsme tam byli jen tri dni, lakalo by me podivat se tam na dele a zajet i do vnitrozemi.

Pro ostatni to byla trochu sokujici zeme tim, jak hodne (hlavne ve srovnani se Senegalem) je muslimska: hodne mesit, vetsina zen zahalenych, zadny alkohol, malo muziky, vetsinou nebarevne obleceni. Meli pravdu, ale vse je relativni, protoze ja to musel srovnavat se Saudskou Arabii a videl jsem, ze zde nejsou vsechny zeny jen v cerne abaji, ze tu zeny chodi casto bez doprovodu muzu, ze se zde modli daleko mene ocividne... a ze dokonce jsme k prvni veceri (v cinske restauraci) dostali vino i pivo (predrazene, neoficialni, ale bylo). Ve srovnani se Saudskou Arabii skoro raj...

Velmi pusobivy byl prejezd marocko-mauretanskych hranic. Obe zeme sice spolu uz nevalci, ale rady se nemaji: nejsou schopny se domluvit, kdo vyasfaltuje trikilometrovy usek uzemi nikoho mezi hranicnimi zavorami. Nejen, ze tam je kamenita a piskova cesta (kde jsme videli rozlity olej z cerstve prorazeneho spodku jednoho auta pred nami), ale hlavne musite jen prisne po klikatici se ceste, protoze kolem je minove pole. Nikdo z nas ovsem nezkousel, kolik tam jeste zbylo min, ale cedule byly varujici.

Poprve take zazivame "vyjednavani" na hranicich. Mame vsechny doklady v poradku, ale stejne musime bojovat, abychom platili uplatky jen v rozumne mire. A to je to tady jeste unosne, protoze nas tady ceka mistni "dojednavac", dodany a zaplaceny organizatorem cele akce. V porovnani s hranici do Senegalu to tady jde jako po masle.

Pisek, pisek, prach...

Silnice je nekonecna, vsude pisek, vitr ho zanasi vsude. Fotky tady: http://msenger.rajce.idnes.cz/Banjul_Challenge_2012_-_Mauritania.