Saudsko-arabska mozaika turistickych zajimavosti neni prilis bohata. Tedy alespon podle toho, co jsem zatim o Arabii precetl, dozvedel se ci navstivil. Takze kazda zajimavost je zajimava a lakava, i kdyby se za ni melo jet nekolik set kilometru. A to byl prave pripad krasneho vyletu do krateru Al Wahba, jehoz dno pokryva solne jezirko.
Al Wahba krater je vulkanickeho puvodu (prestoze nektere myty jej povazuji za nasledek dopadu meteoritu), ma prumer skoro dva kilometry a hloubku pres 250 metru. Jeho ploche dno je pokryto vrstvou soli, v dobach srazek je tam i opravdove jezero. My tam byli v horku (relativne malem, jen kolem 40 stupnu; v cervenci to jde az k padesati), takze jezero bylo bile, solne, tajemne, temer divukrasne.
Krater je vzdalen od naseho bydliste asi 450 kilometru. Na dvoudenni vikend je to dalka (zvlaste kdyz zpatky jsme si jeste zajeli k dalsi pamatce, takze domu to bylo skoro 700 kilometru), ale tak uz to v tehle velke Arabii chodi (a nezapomenme, ze litr benzinu tady stoji jen 2 ceske koruny).
Sestup do krateru je lehky, zadne lezeni, je tam nove upravena pesinka, ktera se vine kraterovou stenou. Pesina ma jen na jednom exponovanem miste pouzitou zeleznou traverzu, jinak je tvorena jen z umne naskladanych kamenu a hliny. Dolu nam to trvalo necelou pul hodinku. Pak jsme jeste presli napric cely krater po solnem podkladu. Na konci jsme nasli geokes, doplnili se vodou a vydali se zpet. Zkusili jsme jinou cestu, ale vcas jsme se obratili a vraceli se zase primo nahoru k zaparkovanemu autu. I tak nam to trvalo pres dve hodiny - hlavne diky memu snecimu postupu, dehydrataci a zpropadenemu horku. Ono se opravdu v tom vedru chodi hure. Ja jsem se plahocil, ale Jitka stacila pobihat kolem a sbirat plastikove odpadky, kterymi je bohuzel Arabie doslova pokryta. Nastesti jich v krateru neni tolik, jako kolem silnic, mest nebo mist, kam se dostane vice lidi.
Na planine u krateru jsme si postavili stan na prvni noc v pousti. Jitka spala v aute, ja v malickem stanu. A zjistil jsem, ze vlastne vubec nevim, jaky stan je nejlepe v pousti pouzivat. Protoze je ve stanu v noci horko (pred pulnoci tam bylo porad pres tricet stupnu), je treba vetrat. Myslel jsem tedy, ze stan s moskytierou bude vhodny - ale ouha, moskytiera poustela dovnitr jemny pisek. Byl trochu vitr, mensi pisecna bourka, opravdu nevelka, ale za chvili jsem byl cely pokryt piskem, jako kdyz se povaluji na plazi. Pisek byl vsude, nejvice vadil v ocich a trochu pri dychani. Pretahl jsem si pres oblicej tricko (ale nezapominejte, ze tam bylo porad pres tricet stupnu!) a cekal, az se vitr utisi. Pak uz to slo. Jen by me zajimalo, jak to delaji ve svych stanech beduini. Zatim ty stany, velke jako vojenske hangary, znam jen z dalky.
Druhy den jsme jeste zajeli do stare turecke pevnosti Al Muwayh. Vedeli jsme o ni jen diky jedne geokesi v okoli. Chteli jsme tam jet napric terenem, ale nenasli jste kudy, takze jsme nakonec vyuzili nove upravnou asfaltku, ktera vede pobliz. Nebylo tak lehke nalezt na Internetu neco o pevnosti, nakonec mi nejvice pomohl tento link od jednoho nezavisleho fotografa:
http://nidalm.com/blog/travelography/the-ruins-of-old-muwaih/. Odpradavna byly v Arabii dva hlavni obchodni smery: jeden ze Syrie do Mekky a dale na jih do Jemenu, druhy napric arabskym poloostrovem, od more k mori. Az do spojeni vychodni a zapadni Arabie (v prvni puli dvacateho stoleti; vznik Saudske Arabie) ten druhy smer nebyl prilis bezpecny. Proto na jeho ochranu byla postavena rada pevnosti a obrannych vezi, jednou z nich je prave Al Muwayh. Kdyz nebezpeci polevilo a pak hlavne, kdyz asi o ctyricet kilometru jizneji postavili dalnici mezi Jeddah a Ryiadem, ztratilo mesto i pevnost vyznam, lide mesto opustili a postavili si nove mesto hned u dalnice. Stary Al Muwayh je pitoreskni smes rozpadnych hlinenych domu, jeste stojiciho minaretu a velke pevnosti, kterou ted restauruji (vcetne stavby pristupove asfaltky). Mimochodem pevnost byla take loveckym utocistem byvaleho krale AbdulAzize, ktery odtud vyrazel do pouste na lov.
Zaverem jeste jedna zajimavost: nemuslimove nejen, ze nemohou do hlavni mesity v Mecce, ale nemohou ani pouzivat dalnici, ktera Mekkou projizdi. Proto jsme museli Mekku objizdet "bypassem", na ktery nas navedly takoveho smerovky.
Fotky z vyletu jsou na rajceti:
http://msenger.rajce.idnes.cz/Saudi_Arabia_-_Al_Wahba_Crater/.
A uplne nakonec, abych nezapomnel: velbloudi jsou kolem vsude:
Saudsko-arabska mozaika turistickych zajimavosti neni prilis bohata. Tedy alespon podle toho, co jsem zatim o Arabii precetl, dozvedel se ci navstivil. Takze kazda zajimavost je zajimava a lakava, i kdyby se za ni melo jet nekolik set kilometru. A to byl prave pripad krasneho vyletu do krateru Al Wahba, jehoz dno pokryva solne jezirko.
Sestup do krateru je lehky, zadne lezeni, je tam nove upravena pesinka, ktera se vine kraterovou stenou. Pesina ma jen na jednom exponovanem miste pouzitou zeleznou traverzu, jinak je tvorena jen z umne naskladanych kamenu a hliny. Dolu nam to trvalo necelou pul hodinku. Pak jsme jeste presli napric cely krater po solnem podkladu. Na konci jsme nasli geokes, doplnili se vodou a vydali se zpet. Zkusili jsme jinou cestu, ale vcas jsme se obratili a vraceli se zase primo nahoru k zaparkovanemu autu. I tak nam to trvalo pres dve hodiny - hlavne diky memu snecimu postupu, dehydrataci a zpropadenemu horku. Ono se opravdu v tom vedru chodi hure. Ja jsem se plahocil, ale Jitka stacila pobihat kolem a sbirat plastikove odpadky, kterymi je bohuzel Arabie doslova pokryta. Nastesti jich v krateru neni tolik, jako kolem silnic, mest nebo mist, kam se dostane vice lidi.
