pátek 30. dubna 2010

Krater Al Wahba

Saudsko-arabska mozaika turistickych zajimavosti neni prilis bohata. Tedy alespon podle toho, co jsem zatim o Arabii precetl, dozvedel se ci navstivil. Takze kazda zajimavost je zajimava a lakava, i kdyby se za ni melo jet nekolik set kilometru. A to byl prave pripad krasneho vyletu do krateru Al Wahba, jehoz dno pokryva solne jezirko.

Al Wahba krater je vulkanickeho puvodu (prestoze nektere myty jej povazuji za nasledek dopadu meteoritu), ma prumer skoro dva kilometry a hloubku pres 250 metru. Jeho ploche dno je pokryto vrstvou soli, v dobach srazek je tam i opravdove jezero. My tam byli v horku (relativne malem, jen kolem 40 stupnu; v cervenci to jde az k padesati), takze jezero bylo bile, solne, tajemne, temer divukrasne.

Krater je vzdalen od naseho bydliste asi 450 kilometru. Na dvoudenni vikend je to dalka (zvlaste kdyz zpatky jsme si jeste zajeli k dalsi pamatce, takze domu to bylo skoro 700 kilometru), ale tak uz to v tehle velke Arabii chodi (a nezapomenme, ze litr benzinu tady stoji jen 2 ceske koruny).

Sestup do krateru je lehky, zadne lezeni, je tam nove upravena pesinka, ktera se vine kraterovou stenou. Pesina ma jen na jednom exponovanem miste pouzitou zeleznou traverzu, jinak je tvorena jen z umne naskladanych kamenu a hliny. Dolu nam to trvalo necelou pul hodinku. Pak jsme jeste presli napric cely krater po solnem podkladu. Na konci jsme nasli geokes, doplnili se vodou a vydali se zpet. Zkusili jsme jinou cestu, ale vcas jsme se obratili a vraceli se zase primo nahoru k zaparkovanemu autu. I tak nam to trvalo pres dve hodiny - hlavne diky memu snecimu postupu, dehydrataci a zpropadenemu horku. Ono se opravdu v tom vedru chodi hure. Ja jsem se plahocil, ale Jitka stacila pobihat kolem a sbirat plastikove odpadky, kterymi je bohuzel Arabie doslova pokryta. Nastesti jich v krateru neni tolik, jako kolem silnic, mest nebo mist, kam se dostane vice lidi.

Na planine u krateru jsme si postavili stan na prvni noc v pousti. Jitka spala v aute, ja v malickem stanu. A zjistil jsem, ze vlastne vubec nevim, jaky stan je nejlepe v pousti pouzivat. Protoze je ve stanu v noci horko (pred pulnoci tam bylo porad pres tricet stupnu), je treba vetrat. Myslel jsem tedy, ze stan s moskytierou bude vhodny - ale ouha, moskytiera poustela dovnitr jemny pisek. Byl trochu vitr, mensi pisecna bourka, opravdu nevelka, ale za chvili jsem byl cely pokryt piskem, jako kdyz se povaluji na plazi. Pisek byl vsude, nejvice vadil v ocich a trochu pri dychani. Pretahl jsem si pres oblicej tricko (ale nezapominejte, ze tam bylo porad pres tricet stupnu!) a cekal, az se vitr utisi. Pak uz to slo. Jen by me zajimalo, jak to delaji ve svych stanech beduini. Zatim ty stany, velke jako vojenske hangary, znam jen z dalky.

Druhy den jsme jeste zajeli do stare turecke pevnosti Al Muwayh. Vedeli jsme o ni jen diky jedne geokesi v okoli. Chteli jsme tam jet napric terenem, ale nenasli jste kudy, takze jsme nakonec vyuzili nove upravnou asfaltku, ktera vede pobliz. Nebylo tak lehke nalezt na Internetu neco o pevnosti, nakonec mi nejvice pomohl tento link od jednoho nezavisleho fotografa: http://nidalm.com/blog/travelography/the-ruins-of-old-muwaih/. Odpradavna byly v Arabii dva hlavni obchodni smery: jeden ze Syrie do Mekky a dale na jih do Jemenu, druhy napric arabskym poloostrovem, od more k mori. Az do spojeni vychodni a zapadni Arabie (v prvni puli dvacateho stoleti; vznik Saudske Arabie) ten druhy smer nebyl prilis bezpecny. Proto na jeho ochranu byla postavena rada pevnosti a obrannych vezi, jednou z nich je prave Al Muwayh. Kdyz nebezpeci polevilo a pak hlavne, kdyz asi o ctyricet kilometru jizneji postavili dalnici mezi Jeddah a Ryiadem, ztratilo mesto i pevnost vyznam, lide mesto opustili a postavili si nove mesto hned u dalnice. Stary Al Muwayh je pitoreskni smes rozpadnych hlinenych domu, jeste stojiciho minaretu a velke pevnosti, kterou ted restauruji (vcetne stavby pristupove asfaltky). Mimochodem pevnost byla take loveckym utocistem byvaleho krale AbdulAzize, ktery odtud vyrazel do pouste na lov.

Zaverem jeste jedna zajimavost: nemuslimove nejen, ze nemohou do hlavni mesity v Mecce, ale nemohou ani pouzivat dalnici, ktera Mekkou projizdi. Proto jsme museli Mekku objizdet "bypassem", na ktery nas navedly takoveho smerovky.

Fotky z vyletu jsou na rajceti: http://msenger.rajce.idnes.cz/Saudi_Arabia_-_Al_Wahba_Crater/.



A uplne nakonec, abych nezapomnel: velbloudi jsou kolem vsude:

středa 28. dubna 2010

Taif - mesto ruzi

Taif (http://en.wikipedia.org/wiki/Taif) je pulmilionove mesto, rozlezle po kopcich jizne od nam nepristupne Mekky, ktere vubec na velke mesto nevypada. Ale tak je to s vetsinou arabskych mest, ktere jsem doposud videl.

O nasem vyletu do Taifu uz psala Jitka, ja bych se ted zminil podrobeji o jedne z hlavnich atrakci Taifu (vedle prijemneho klimatu, ktery v okoli vyuzivaji i kralove), kterymi je pestovani ruzi pro kosmeticky prumysl. Cerpam hlavne z anglickych stranek http://www.fragrantica.com/notes/Taif-Rose-115.html.

Kdyz projizdite Taifem, pruvodce se muze ukricet, kdyz spatrite ruzicku. Zdalo by se, ze je to mesto utopene v ruzich - rozhodne tomu napovidaji turisticke letaky. Takovy pocit jsem ale nemel. Sem tam se zelena par keriku ruzi, nekdy i na vetsi plose. Ale neni to tak, ze by oci prechazely premirou zelene. Vsechny ruzove (nebo se rika "ruzeci"?  :-) ) farmy nejsou ovsem jen ve meste samem, ale i v okolnich horach. Takze jsme mozna ty "oci prechazejici" vjemy minuli. Kazdopadne tady ale ruze jsou a manufaktury na jejich zpracovani take.

Taifska ruze (Taif Rose, Ward Taifi - Rosa damascena trigintipetala) je znama spise jako Damasska ruze (Damasc Rose), kterych je po svete (zejmena v Bulharsku a Turecku) nekolik variant: Podzimni damasska ruze (R. damascena sempervirens) a Damasska ruze Kazanlik (Rosa damascena trigintipetala). Je to maly, 1-2 metry vysoky trnity ker s drobnymi ruzovymi okvetnimi listky.

Neni uplne jasne, jak se Damasska ruze dostala do Taifu. Kvuli podobe s ruzi z bulharskeho udoli Kazalnik se ma zato, ze taifskou ruzi privezli z Balkanu Turci. Ale tato ruze, jejiz jmeno v turectine mimochodem znamena "vhodna pro destilacni kotlik", ma puvod v Persii (Iranu), kde v okoli Shirazu a Kashanu jsou velke plantaze techto ruzi. Takze mohla byt privezena do Taifu i odtamtud, nebo i z Indie.

To nejpodstatnejsi na taifske ruzi je jeji prijemna a silna vune, ktera ruzi predurcuje k vuyziti v kosmetice. Ruze se sklizeji v dubnu, kazdy den brzy rano, protoze ruze rozkveta za usvitu a je treba ji utrhnout drive nez vyjde slunce a denni horko znici jeji olej pouzivany na vyrobu "ruzove vody".

Na vyrobu 11 gramu (mini lahvicky) vonne tresti (anglicky "attar") je treba asi 40 tisic kvetu a prodava se pak za 400 dolaru. Pruvodci mluvi o teto tresti a take o ruzovem oleji. Nejsem si uplne jist, zda to je totez, ale rozhodne je to blizko. Vedle toho manufaktury take produkuji ruzovou vodu (rose water), ktera je uz daleko levnejsi (tretina litru za 2-3 dolary). Ruzovy olej ma (rikaji) mnohe terapeuticke ucinky, pomaha kde s cim, vcetne jako silne sexualni povzbuzovadlo nebo prostredek na zmirnovani psychologickych problemy zen v prechodu. Je vyraznou ingedienci arabskych parfemu. Ruzova voda je pouziva zevne ale take se pije.

Do destilacni manufaktury privazeji farmari kosiky ruzi. Ruze se spocitaji: nejprve se odpocita 25 kvitku. Ty se daji na vahu a vyvazi se, do rovna, dalsimi kvitky (ktere se tedy uz nemusi rucne pocitat). Obe misky vah se pak sesypou, takze mame ted (asi) 50 kvitku. Ty se daji zase na vahu a zase se dorovnaji a zase sesypou. Takze uz mame sto kvitku, pak 200, pak 400, atd. Timhle zpusobem se relativne rychle "spocita", kolik kvitku farmar do manufaktury privezl, a podle toho dostane zaplaceno. Nadoba velka asi jako nas chmelovy vertel se plati 70 rijaly (asi 20 dolaru).

Kvety se pak nasypou do kotle, prida se voda, vcetne ruzove vody z predeslych detsilace k obohaceni. Pod kotly se pak topi a kvitky se destiluji a vysledne pary se pak staceji do lahvi. Z povrchu se pak sbiraji gramy ruzoveho oleje (na olej se musi destilace opakovat, aby se ziskala vyssi koncentrace).

Kudy jsme jeli a kde Taif a okoli vlastne ve svete je, je videt z EveryTrailu.  Stejne fotky (plus nejake navic), ale prehledneji usporadane, jsou na rajceti: http://msenger.rajce.idnes.cz/Saudi_Arabia_-_Taif/.

pátek 23. dubna 2010

Prijela Jitka

12. dubna, presne v den, co poprve letel Gagarin, priletela Jitka, aby tady nejakou dobu pobyla. Coz je od ni trochu odvazne, jezto pro zeny to tu neni tak jednoduche jako jinde. Ve vlastnim kampusu je temer vse normalni, zadne zvlastni obleceni se nevyzaduje (oficialni manual zde pravi, ze nikdo, ani muzi ani zeny, nemaji nosit nic, co by "urazelo city hostujici zeme", zejmena pak nemame nosit nic, co by bylo "prilis odhalujici"). Ale mimo kampus jednak nemuze zena ridit zadny dopravni protsredek, a to vcetne kola, jednak musi nosit cernou "abaju", anglicky abaya,(nastesti nemuslimky nemusi prikryvat ani oblicej ani vlasy) a jednak nemuze chodit po ulici bez manzela nebo jineho pribuzneho (to se ale tady, na zapade Saudske Arabie, ne vzdy dodrzuje; jinde, zejmena v Ryiadu, je to mnohem prisnejsi).

V kampusu museli jen vyresit, jak a koho poustet do bazenu. Mit tam vsechno naraz bylo i na tolerantni KAUST trochu prilis. Tak mame tedy dva bazeny: jeden je jen pro zeny a je ohrazen nepruhlednou zdi. Druhy bazen ma rozdeleny cas na koupani rodin (kde se tedy mohou dohromady koupat zeny i muzi) a na koupani muzu. Zeny na tom tedy vyhraly, jezto jejich bazen je jen pro ne, od sesti od rana do deseti do vecera, a Jitka to ma do nej mene nez 100 metru, jen pres ulici.

Jitka zacala hned po prijezdu psat vlastni blog, se kterym si dava vice prace nez ja se svym: pise tam cesky i anglicky. Klobouk dolu. Najdete ho tady:  http://jitka-saudiarabia.blogspot.com/.

Jeste pozdniho vecera po Jitcine priletu si Jitka koupila kolo (na jizdy v kampusu), a dva dny pote jsme se rozhoupali a koupili si auto: