Zeny v Arabii nesmi ridit auto

To je fakt, ktery je asi pro expaty (zahranicni pracovniky) nejviditelnejsim rozdilem, a plati to i pro nasi universitu. Uvnitr kampusu za volant zeny mohou, ale za branami tohoto "statu ve state" musi mit sveho ridice. Cetl jsem o tehle zvlastnosti (je to opravdu zvlastnost, neni zadna jina arabska zeme, kde by zeny nesmely ridit) v jedne knizce nekolik zajimavosti - tak se o ne chci podelit.

Knizka, ze ktere cerpam, se jmenuje "Inside the Kingdom" (Uvnitr kralovstvi) a je od vyznamneho britskeho historika Roberta Laceyho. Je nova, vysla v roce 2009, a je plna zajimavosti o novodobe historii Saudske Arabie (podtitul knizky je Kralove, knezi, moderniste, teroriste a boj o Saudskou Arabii). Asi to neni naposled, co o ni budu mluvit.

V Saudske Arabii neexistuje zadny zakon zakazujici zenam ridit. Ani v koranu (nebo v jeho vykladech ci v jinych Prorokovych citatech, tzv. hadis) nikdo dosud nenasel nic, co by se jako zakaz rizeni mohlo vykladat. Presto zeny neridi a vedi, ze ridit nesmi. Mnohe z nich ridit umi, protoze se to naucily behem svych studii v Americe a jinde mimo Saudskou Arabii. Zeny beduinu zijici v pousti pry bezne sve pickupy ridi (co jim take jineho zbyva, kdyz muz je nekde pryc s velbloudy).

Zajimava, a pro saudske kleriky trochu svizelna, situace nastala v 1990 behem prvni gulfske valky. Behem jednoho dne zaplavil vychodni Arabii dav kuwajtskych utecencu, aspon z poloviny to byly zeny - a za volanty svych rodinnych vozidel. Tomu nasadily korunu americke vojandy, ktere se s americkou armadou objevily v Riyadu, a zacaly ukazovat sve nohy a ze se ridit muze. Tem ale po prvnim soku zakazali jezdit mimo americke tabory.

Skupina modernich arabskych zen vsak vyuzila prilezitosti a zorganizovaly demonstrativni jizdu centrem Riyadu. Bylo to 48 aut. Musely objet stred mesta trikrat, nez si jich policista vsiml. Zkoprnel a nejdrive nevedel, co delat. Pak zacalo stihani. K veceru si rozvazeli manzele, synove nebo bratri sve zeny, matky a sestry z policejni stanice. Pozdeji to melo i dopady na nektere zeny (ztrata zamestnani, podpisy ruznych chart, ze to tak nemyslely, atd.). Dnes, o dvacet let pozdeji, stale nesmeji zeny za volant.

Proc vlastne nesmi ridit? Argumenty pro to, aby mohly, ba dokonce i mely, ridit, jsou myslim dostatecne. I ekonomicke i nabozenske. Ekonomicke: Zena potrebuje auto pro provoz sve domacnosti (verejna doprava, krome taxiku, prakticky neexistuje). Proto si musi drzet sveho sofera (obvykle Filipince nebo Pakistance), kteremu plati asi 200 az 300 dolaru mesicne. Navic mu musi platit bydleni, jidlo a zdravotni pojisteni. Takze ji to prijde skoro na 400 dolaru mesicne, coz je v prumeru asi tretina jejiho mesicniho prijmu. Navic ridicu je hodne, coz pusobi zase jine problemy. Odhaduje se, ze pocatkem devadesatych let bylo v Saudske Arabii pres milion muzu, pracujicich vyhradne jako ridici. A co zeny, ktere si ridice dovolit nemohou? V takovych rodinach musi s detmi do skoly a pro nakupy jezdit muz - ukrajujic tak ze sveho produktivniho casu.

A nabozenske duvody? Zakaz ridit nuti zbozne arabske zeny travit v malem prostoru a nekdy po znacnou dobu cas s cizim muzem, ktery neni pribuznym. Na ulici zadna arabska zena nesmi bez doprovodu bud sveho manzela, syna ci bratra, ale v aute ji nuti dlit s cizim muzem.

Hlavne tento duvod dokazuje, rikaji moderni arabske zeny, ze duvody proti rizeni nejsou vubec nabozenske, ale socialni. Kdyz si manzele odvazeli sve zeny z policejni stanice, policajti na ne s nevoli syceli: "Slabosi! Copak si neumite sve zeny kontrolovat?". Coz zasahovalo muze velmi hluboko. Ve vetsine kmenovych spolecnosti (a Saudska Arabie pres sve bohatstvi je stale velmi kmenova) je totiz kontrola zen socialnim zakladem. Autor knihy tuto socialni tendenci formuluje takto: "Dejte svym zenam volnost pohybu (a tim i moznost "zahybat") a je konec muzske autority a tim i konec kmene." Nam to zni  jiste stredovekove, ale on to vlastne tady takovy moderni stredovek je.

Vice cteni o rizeni aut - a vubec i o postaveni zen v Saudske Arabii je take na wikipedii: http://en.wikipedia.org/wiki/Women%27s_rights_in_Saudi_Arabia (v anglictine).

Dotek "Prazdneho koutu"

Interaktivni mapa cesty do Najranu a zpet

Udelal jsem vyletovy okruh - ne nejvetsi, ale take ne zanedbatelny, skoro ctyri tisice kilometru. Tentokrat bez oblibenych kamaradu a bez rodiny, ale zato s novymi prateli z Riyadu, kteri uz maji zkusenosti s jizdou v pousti. Prestoze jsem vice kilometru stravil na asfaltu, ty nejvetsi, a doslova nezapomenutelne zazitky si odnasim z jizdy pousti. Asi to ani nebudu umet presne vyjadrit.

Prvni a treti cast trojuhelnikoveho okruhu bylo jen priblizeni se na start a navrat z cile. Hlavni cast, v kolone tri az ctyr vozu, byla ta prostredni strana, z jihu Saudske Arabie do Riyadu.

Abha a Najran (fotky na rajceti: http://msenger.rajce.idnes.cz/Saudi_Arabia_-_Abha,_Najran/) jsou prastara strediska na obchodnich stezkach, kudy se prepravolaly vonne pryskyrice z Jemenu na sever az do Syrie a Turecka, a kudy proudil i obchod z Indie (proc lode pripluvsi z Indie radeji nepokracovaly dal na sever po Rudem mori, mi ovsem neni jasne). Abha lezi vysoko v horach (pres 2000 metru) a je pro Araby vyhledavanym letoviskem s chladnym vzduchem, ktery odjinud skoro neznaji. Turiste, zejmena pry Japonci, jsou Abhou casto zklamani, protoze tu jsou mlhy, chladno, proste jako u nich doma. Prosel jsem si mesto, prohledl par (dva, vic jich tu uz neni, ustupuji sezonnim hotelum) tradicnich domu a dal za pravdu Japoncum. Cestou do Najranu jsem ale videl tradicnich domu, temer pevnosti, daleko vice. Jsou postaveny z cihel vysusenych z blata se slamou, nekdy prokladanych plochymi kameny. Casto jsou i dnes jeste obyvany - i kdyz jen jako doplnek noveho domu vedle. Architektura je to uz jednoznacne jemenska. A zajimava. Pozvali me se podivat i na strechu takoveho domu (kde meli na cihlach z blata a slamy upevneny satelitni antenu). Take tam dostavam nekolik salku arabske kavy, napoje, ktery je vsechno mozne, jen ne kava, jak ji zname z tureckeho dedictvi. Arabska kava je z neprazenych kavovych zrnek (takze neni cerna) s ruznymi prichutemi. Zde to ale neni obvykly kardamon (zazvorovita rostlina), ale cosi chuti spise pripominajici chilli papricky. Beduini v pousti pry piji kavu jeste ostrejsi, rika se ji pak "muzska kava" a ma mit povzbuzujici ucinky, takze ji se smichem prezdivaji "beduinska viagra".

V Najranu jsou dulezite vykopavky (Al-Ukhdood, stary Najran) sahajici az sedm tisic let pred nas letopocet. Tak jako jinde v Saudske Arabii, i tady je tezke se ve vykopavkach orientovat, nemaji skoro zadne popisky. Nastesti je vedle muzeum - a je to opravdu dobre udelane muzeum. Tam zacinam i verit, ze ty vyryte napisy a obrazky ve vykopavkach jsou skutecne originalni a stare. Vrypu do skal ("rock inscriptions") je vubec v teto oblasti, i dale na sever v poustnich skalach, hodne.

Koukame na hory, ktere jsou uz v Jemenu. Jeste letos v unoru se tam valcilo. Saudsko-arabska armada branila zemi proti jemenskym Al-Quaeda teroristum, kteri maji v neprehlednych horach sve tabory, odkud prinikaji az do Arabie a pasuji sem zbrane, drogy a ideologii. Zacal s tim tady uz Osama Bin Laden, kteremu jemenske hory pripadaly jako vhodny teren k treningu do afganskych hor.

Jedeme na sever a poprve opoustime silnici, abychom nasli nejake geokese v pisku a ve skalach pouste. Je to uzasne. Jsou tu jeste tabory beduinu (ty pozdeji, az pojedeme na vychod do pouste, zmizi), stada velbloudu a krajina, kterou drive putovaly karavany. Teren je zvlneny - na pahorcich jsou zdaleka viditelne obri kamenne "muzici", ktere karavanam signalizovaly, ze je blizko voda ("water marks"). V nektererych zapalovali ohne; byly to vlastne takove poustni majaky. Kouknete se radeji na fotky: http://msenger.rajce.idnes.cz/Saudi_Arabia_-_Bir_Hima_and_the_desert_around/, je to proste pro normalniho Stredoevropana svet jak z Pohadek Tisicu a jedne noci.

Bohuzel nas celou cestu provazeji policejni patroly. Pry kvuli nasemu bezpeci. Rikam bohuzel, jezto jejich prehnana uzkostlivost nam nedovoli prespat primo v pousti, musime rozlozit tabor v blizkosti jejich stanice u silnice. Dale na sever to jde dokonce tak daleko, ze nam jedna policejni smena ukaze, kde taborit, my uz skoro spime, kdyz druha smena nam prijde rict, ze tady byt nemuzeme, ze musime do hotelu. Coz se nakonec ukaze dobre, protoze po noci v hotelu zadna patrola neni kolem nas a my rano vyrazime na dva dny, bez omezujiciho doprovodu, rovnou na vychod, do Empty Quarter, "Prazdneho kouta".

Rozum tu zustava stat. Vsude kolem pisek, v nejruznejsim provedeni, od smesi s kameny po nekonecne pisecne duny. Jedu jak v euforii. Oci se nemaji na cem zastavit - a je tezke si predstavit, ze to podobne pokracuje tisic kilometru; my se ovsem jen slabe cele oblasti "dotykame", vecer taborime asi 150 kilometru od nejblizsi silnice. Chci si vyfotit par rostlinek, zpomaluji, fotim - a uz nevyjedu. Pisek byl tady moc jemny a auto dal samo nemuze. Tak ven, lopatu do roky a vyhrabavat. Ostatni dve auta se vraceji mi pomoci - a obe zapadnou taky (coz me trochu uklidnuje, ze i zkuseni jezdci to nemaji jednoduche rozpoznat, ktery pisek "drzi" a ktery ne). Behem tech dvou dnu zapadneme kazdy jeste nekolikrat. Tady opravdu by nebylo dobre byti sam (a to ze nemame satelitni telefon vypada sice dobrodruzne, ale dobre to neni).

Vecer v pousti je uchvatny. Jeden z nasi skupiny (ctyr lidi) je palestinsky Arab, zna poust - a mne fascinuje, ze je schopny najit v te pustote behem pul hodiny dost vetvicek, aby udelal ohen. Ne ze jej potrebujeme, ale Arabove v pousti proste bez ohne byt nemohou.

Druhy den se ukazuje, ze to tu muze byt fakt nebezpecne. Cesta pres pisecne duny je narocna: cesta se musi najit ocima (ale oci se nemaji na cem chytnout, je tu malo stinu) a pak se jede rychle, aby auto nezapadlo. To vede nas prvni vuz do male kolize: Vyjizdi na dunu, za kterou to bylo dolu sice kratce, ale prudce, takze vuz "pada" na predni masku. Ja sice brzdim vcas, ale zpatky nahoru mi uz pisek nepusti. Spoustim se tedy sunem dolu - a auto to zvladne dobre (na obrazku jsou prave stopy od meho vozu; ty leve, prerusene, jsou od prvniho vozu, ktery, jak vidno, trochu "skocil", stopa je tam prerusena). Posadka prvniho vozu zjistuje skody: narazem rozsekly plastovy kanister navic jeste zaleva cely vnitrek auto benzinem. Auto je nastesti pojizdne (po odstraneni casti predni karoserie a s nadeji, ze se pneumatiky snad neprodrou). Tak se podivejte na fotky (http://msenger.rajce.idnes.cz/Saudi_Arabia_-_Touch_of_the_Empty_Quarter/) a radeji spolu moc neuvazujme, co se vsechno mohla stat hur :-).

Byl to krasny zazitek. Vzpomnel jsem si mnohokrat na Akelu a Filipa, kterym by takove rizeni muselo byt naprostym potesenim. Skoda, ze tu nebyli.

Svatek obetovani a chozeni do Mekky

Protoze se blizi druhy nejvetsi Islamsky svatek, Eid-Al-Adha, precetl jsem si neco o nem. A take o poutich muslimu do Mekky, protoze to spolu souvisi. Tech souvislosti je vice, je to trochu zamotane se Starym Zakonem - ale to se neni cemu divit, jezto puvod Islamu je historicky v judaismu a v rannem krestanstvi.

Eid-Al-Adha, neboli Svatek obetovani, se slavi ve dvanactem lunarnim mesici islamskeho roku (letos to tedy padne na 16. az 19. listopadu) na pamet obeti, kterou byl pripraven podstoupit Abraham. Buh mu prikazal zabit jeho syna Izmaela (s cimz Izmael, byv dotazal, vrele souhlasil), ale v posledni chvili mu stacilo obetovat berana. Berani ci jina domaci zvirata se tedy obetovavaji i ted: Muslimove rozdeli obetovane zvire na tri dily, jeden dil sni nejblizsi rodina, druhy dil patri pribuznym, sousedum a pratelum a treti dil se da potrebnym (chudym).

Cela historka s Abrahamem se podle koranu (mozna i podle Stareho Zakona; to si nejsem jist) odehrala v oblasti dnesni Mekky, kam Abraham odvedl nejdrive svou rodinu a nechal je tam v pousti (sam se vratil na cas do Palestiny). Rodina prezila diky mocnemu prameni, ktery jim tam otevrel andel Gabriel. Tento pramen je tam dodnes, jmenuje se studna ZamZam a je pro muslimy zazracnou vodou, kterou si vozi zpatky ze sve pouti do Mekky. Pramen je hned vedle kamene Kaaba, ktery prebudoval prave Abraham, ale poprve ho postavil uz biblicky Adam. Hle kolik souvislosti tady mame.

Oslavy svatku Eid-Al-Adha zacinaji hned po Hajj, coz je obdobi, kdy probiha nejvetsi pout muslimu do Mekky. Povinnost jednou za zivot navstivit v tomto obdobi Mekku je jednim z peti piliru Islamu. Historicky je pout ale starsi nez Islam; pokladat talismany na Kaabu se chodilo uz tisice let.Prorok Mohamed (dejz mu panbuh vecnou slavu) zacal ciste muslimskou eru poute v roce 631, kdyz sel z Mediny do Mekky (odkud ho predtim, v roce 622, meksti vyhnali, protoze to prehanel se svym novym nabozenstvim). Muslimove mohou (a casto to delaji) prijet do Mekky i jindy, kdykoliv behem roku, ale tomu se rika jen "mala pout" (Umrah) a ta nestaci. Poutniky do Mekky jsem videl temer v kazdem letadle, kterym jsem odkudkoliv letel do Jeddah. Muzi jsou obleceni jen v nekolika bilych, nejcasteji frote, rucnikach; zeny jsou standardne zahaleny, ale ne vzdy jsou v cernem a ne vzdy se zavojem - to zalezi zrejme na zemi, ze ktere putuji.

Trochu kuriozni (byt nestastny) je casty duvod zraneni a smrti poutniku v Mecce. Povest o Abrahamovi a Izmaelovi totiz jeste rika, ze Satan jim rozmlouval, aby neposlouchali Boha a neobetovali Izmaela, coz oni resili tim, ze Satana odhaneli hazenim kamenu. A presne to (mezi jinym) take delaji poutnici v Mecce - hazeji kameny kolem sebe. Coz bezpecnosti moc neprida.

Nekdy priste jeste napisu, jak to bylo v Mecce v roce 1979, kdy ji skupina nabozenskych fanatiku nasilim obsadila a drzela v ni poutniky jako rukojmi. Ctu o tom ted peknou knizku.

Pro me je svatek Eid-Al-Adha zajimavy hlavne tim, ze je v cele Arabii tyden volna. Zitra tedy vyrazim na tydenni vylet po Saudske Arabii, smerem do hor a pouste k jemenskym hranicim. Rad se po navratu podelim o fotky a zazitky.

Dilmun, Tylos, Bahrajn...

...to jsou jmena davana v ruznych obdobich malemu ostrovnimu kralovstvi v Golfskem zalivu, vychodne od Saudske Arabie. Expati (jak se tady rika nam, co pracujeme v zahranici) ze Saudske Arabie ho casto ovsem nazyvaji proste "Saudi Bar" (saudska hospoda). To proto, ze jsou zde hospody a bary, jako ostatne kdekoliv na svete, ovsem s vyjimkou Saudske Arabie. Expati pracujici pro saudsky ropny prumysl (ropna pole jsou vetsinou na vychodnim pobrezi Arabie) to sem maji blizko (necelou hodinku autem pres moderni most spojujici ostruvek s arabskou pevninou). Ja to tak jednoduche bohuzel nemam, protoze pracuji na zapadnim pobrezi, tak jsem si sem jen zaletel na vikend.

Bahrajn je bohatym ostrovem uz od pradavna. Nejdrive (hovorim o dobe bronzove a kolem) profitoval z obchodu s omanskou medi, pak vseobecne z obchodu (v dobe Alexandra Velikeho byl zde i znacny recky vliv; z te doby pochazi i recke jmeno ostrova Tylos), pozdeji zacaly vynaset perly, pro jejichz vznik je vyhodne melke more kolem ostrova, a kdyz kolem tricatych let minuleho stoleti zacal perlovy prumysl upadat (protoze zacaly prevladat umele perlove farmy v Japonsku a jinde), nasla se ropa. V roce 1932 zahajila uprostred ostrova uplne prvni ropna pumpa v Arabii - a svet se pres noc zmenil, a to nejen pro Bahrajn.

Hlavni mesto Bahrajnu se jmenuje Manama, ale ostrov je tak maly, ze letadla proste letaji "do Bahrajnu" a ne "do Manamy" (kod letiste je BAH). Pujcil jsem si auto a ostrov jsem projizdel. Mesto je moderni, plne novych mrakodrapu a investic (Bahrajn moudre zacal rozvijet bankovni a komercni sektor v dobre predtuse, ze to s tou ropou porad nepujde), kdezto uprostred ostrova, v pousti, mate pocit, ze jste se bud omylem dostali do fabriky nebo do lomu. Potrubi, tezni veze a zasobniky ropy jsou vsude kolem.

Na jednom miste ponekud neskutecne pusobi tzv. "Strom zivota". Je to asi 400 let stary strom (mesquite, ani nevim, jak se mu rika cesky, ale Brko mi to povi), cnici uprostred pouste bez zjevneho vodniho zdroje. Ale on vodu ma, spodni vodu, on je totiz cely Bahrajn pry dost plny podzemni sladke vody. Tento strom je ale vyhledavany asi hlavne proto, ze povest rika, ze je to "Ten strom" z rajske zahrady. Ano, dokonce nekteri ucenci prinaseji urcite znamky, ze by Bahrajn opravdu mohl byt tim biblickym "rajem". V babylonskem eposu o Gilgamesovi je Dilmun (puvodni nazev Bahrajnu) popsan jako "domov boha moudrosti" a jako "zeme Sladke vody na dne morskem, domov bohyne Zeme". Navic jsou naznaky, ze hebrejska a summerska legenda o raji mohou vychazet z tehoz zdroje. Dnes je kazdopadne strom zivota obklopen ropnymi vezemi a v dobe, kdy jsem tam byl, kolem cvicili i vojaci. Kupodivu mezi nimi byly i zeny-vojacky. Nektere mely vlasy schovane pod typicky islamskym satkem, pres ktery pak byla nasazena vojenska khaki ksiltovka.

Islam je i v Bahrajnu oficialnim nabozenstvim, ale je rozumny. S prekvapenim jsem treba cetl o tom, ze spory mezi Shiity a Sunni (o kterych vime ted hlavne z frakcnich boju v Iraku) tady nejsou: vetsina obyvatelstava jsou Shiite, zatimco kralovska rodina jsou Sunniove. Proc to takhle nejde i jinde, ze?

Jeste jedna zajimavost: skoro 5 procent povrchu Bahrajnu zaujimaji pohrebni mohyly ("burial mounds"), kde se pohrbivalo uz pred nekolika tisici lety. Trosku mi nebylo jasne, proc nejsou vsechny uz rozebrane archeology - ale asi jich je prilis mnoho. Narodni muzeum v Maname (ktere je mimochodem skvele udelane) o nich ma mnohe podrobnosti, vcetne jejich modelu. Na okraji mesta ale takoveto pohrebni pole pusobi neskutecne:

Par fotek z vikendu v Bahrajnu je na rajceti: http://msenger.rajce.idnes.cz/Bahrain/.