Na vikend v Libanonu

Libanon sousedi se Syrii i Izraelem, ma velkou komunitu krestanu i muslimu, odjakziva tam bylo plno cizincu a jejich vlivu - dejte tohle vse dohromady a bude jasne, ze to Libanonci nemeli vzdy snadne. Nekdy byla obdobi, kdy se do zeme hrnuly penize, jindy se tam jen zabijelo. A protoze je to mala zeme, kde se veci meni rychle, nikdy presne nevite, jak moc je tam zrovna ted bezpecno. Kdyz vam k tomu jeste kamarad Akela posle SMSku, ze Libanon je podle Globalniho indexu miru na 137. miste ze 153 zemi z hledika bezpecnosti, trochu zavahate, zda jste na spravnem miste ve spravne dobe. Ale jedete stejne, jak jinak.

Priletam na bejrutske letiste kolem pulnoci, pujcuji si auto a s pocitem, ze nic nemuze prekonat saudsko-arabske ridice, vyrazim do ztemnelych ulic. Ztracim se temer okamzite a menim nazor na saudske ridice. V Saudske Arabii delaji sve blaznive kousky aspon na sirsich silnicich, tady je delaji v ulickach, kam se auto prakticky nemuze vejit (ale nakonec se vzdycky nejak vejde). V jedne ruce volant, v druhe ruce GPSku, nad brylemi koukam na silnici, skrz bryle na malicky displej GPSky. Anglicky se tomu rika hezkym slovem "challenge".

Mam pro Libanon slabost, protoze je to zeme, kterou jsme (autostopem) navstivili s Brkem uz v roce 1975, prave pred vypuknutim 15-ti lete obcanske valky mezi musliny a krestany, valky, ktera udelala z Bejrutu frontovou zonu a zdevastovala tuto "Pariz vychodu" (jak byl Bejrut nazyvan). Na tomto obrazku (je opravdu z roku 1975) jsou, s trochou nostalgie, slavne libanonske cedry (Brko, tvou fotku jsem bohuzel nenasel). Obcanska valka odeznela a Libanon se snazi, co muze, dostat zpet na mapu bohatsiho sveta. Moznosti k tomu ma: historicke pamatky, prekrasne hory (vcetne nekolika lyzarskych center), nadherne Stredomori, libanonska kuchyne a, snad, v posledni dobe vzrustajici zajem investoru a turistu.

Ja vyuzivam tridenniho prodlouzeneho vikendu a projizdim Libanonem po uzkych horskych silnickach az k Baalbeku, mocne pripomince rimske rise, a mozna i pripomince mnohem vzdalenejsi - aspon podle "Vzpominek na budoucnost" Ericha von Danikena. Tahle vychodni cast Libanonu je stale domenou hnuti Hizballah, militantni "Bozi strany", ale jejich zlute vlajky nejsou uz videt vsude, mam pocit bezpeci, takze se vydavam i do malych vesnicek po silnickach, kde sotva projedu. Krasny kraj, smutna historie.

Trasa meho putovani je na http://msenger.sweb.cz/files/maps/2011-09-Lebanon.html a fotky na rajceti zde: http://msenger.rajce.idnes.cz/Lebanon/.

Saudsky statni svatek

23. zari se v Saudske Arabii slavi "Saudi National Day" jako oslava zalozeni saudskeho statu kralem Abdulaziz Al Saudem v roce 1932. On sice uz mel vsechna uzemi patrici dnes do Saudske Arabie dobyta od roku 1925, ale teprve v roce 1932 oficialne zalozil "Kralovstvi Saudska Arabie" (presnejsi preklad snad je "Kralovstvi Saudskych Arabu"). Letos je to tedy 79 let od zalozeni Saudske Arabie. Tento den jsou v ulicich ruzne prehlidky, lide mavaji vlajkami a ministri vystupuji v televizi. Proste jako kdekoliv jinde. Vloni Google dokonce zmenil pro tento den (a jen pro nektere zeme) sve logo.


Tento svatek se slavi teprve od nedavna, tusim od roku 2005. Nekde jsem cetl, ze nebylo uplne bez problemu zacit slavit jiny nez islamsky svatek. Islamske svatky jsou prisne jen dva v roce, konec Ramadanu a konec Hadze (coz je tyden putovani do Meky). Muslimove, hlavne ti zijici v zapadni Evrope a v Americe, to nemaji jednoduche, kdyz se kolem nich slavi nenabozenske svatky. Co maji rikat svym detem, kdyz se kolem nich prohaneji kostymovani spoluzaci pri Haloweenu nebo posilaji zamilovana valentynska srdicka? Dokonce i s narozeninami maji trochu potize, protoze spravne se i narozeniny maji pocitat podle lunarniho kalendare, takze je mate kazdy rok podle naseho slunecniho kalendare jindy. Vysvetlujte to pak detem.

Saudsky statni svatek je nepracovni den - a kdyz pripadne na vikend (ctvrtek nebo patek), tak se udela volno v sobotu. Tak tomu bylo i letos - takze jsem mel prodlouzeny vikend a zaletej jsem si navstivit Libanon. Ale o tom az priste.

K Perskemu zalivu (Kuvajt, Katar)

Na prelomu srpna a zari skoncil Ramadan, coz je prilezitost pro tydenni volno (uz jsem o tom vloni jednou psal). Letos jsem se vydal napric celym arabskym poloostrovem na vychod, do Kuvajtu a Kataru. Je to dlouha cesta (mapka tady), pres pet tisic kilometru, spolecnikem mi tentokrat bylo jen auto. Trochu jsem cestou geokesoval (vetsina arabskych geokesi je prave na vychode zeme, v okoli hlavniho mesta) a trochu si potil pri horkych noci ve stanu (33 stupnu kolem pulnci, tricko jsem si natahl jen jednou - kolem ctvrte rano, spacakem jsem se neprikryl nikdy). Mel jsem asi kliku, ze jsem nikde nezapadl do pisku (i kdyz jsem byl na to trochu pripraven, nechal jsem si svarit u mistniho kovare bytelne "zebricky", po kterych bych se snad z pisku vyprostil) a ze jsem nikde nepichl (je to trapne priznani, ale jeste jsem v zivote nemenil pneumatiku a jen tusim, ze a kde mam v aute hever).

Ani me nepichl skorpion (tedy cesky lepe stir), ale aspon jsem ho poprve videl. Mel jsem ultrafialovou baterku, v jejimz svetla skorpioni svetelkuji. Tak takhle jsem si posvitil, nez jsem postavil stan. A hle, co tam bylo :-)


Z hlediska spani, to byl vubec trochu pomichany vylet. Protoze do Kuvajtu i Kataru potrebuji vizum, musel jsem mit nejakeho garanta (rika se tomu tady "sponsor"), ktery o vizum pozada. To muze byt i nejaky luxusni hotel - ale ovsem pak clovek musi v tom hotelu take prespat. Takze v Kuvajtu i Kataru jsem prenocoval v petihvezdickovych hotelich, ale dalsi noce jsem kempoval pod hvezdickami v arabske pousti.

Jedna drobna prihoda z geokesovani: V Saudske Arabii nove kese zustavaji relativne dlouho nenavstivene, zejmena ty dale od Riyadu. Takze nebylo divu, ze jedna kes u hezke skaly (John Brown's Rock - na obrazku) uprostred pouste, zalozena (ci spise nove obnovena) nekdy v cervnu, nemela jeste prvniho navstevnika. Zajel jsem tedy k ni (nadherna cesta mezi beduinskymi tabory a skrabani se na skalu v 45 stupnich - teploty nikoliv sklonu, kdy si ruce o skalu doslova palite) a skutecne se zapsal do jeste cisteho sesitku. Kdyz jsem pak pozdeji doma zapisoval svou navstevu i na geokesove webove stranky, vidim, ze kes, ktera dva mesice odpocivala bez navstevy, dostala necele dve hodiny po mne, tentyz den, jeste druhou navstevu. A take od Cecha! Jak mi potom vypravel emajlem, prijel ke kesi pozdeji, protoze cestou pichl. Tak at mi pak nekdo vyklada, ze neexistuje "kolektivni vedomi" :-)

Zajimava byla i silnice cestou zpatky, kterou postavila a udrzuje hlavni zdejsi ropna firma (Aramco). Jedete bez jedine zatacky pres dve stovky kilometru! - kolem jen pisek a sem tam nejaky buldozer, protoze se ze silnice musi pravidelne odstranovat pisek, ktery sem poust stale nahani.

Jednou jsem se take vydal odlovit jinou geokes plazenim do skalni pukliny, ktera vedla ke svisle sachte, kudy se dalo zebrikem vylezt na vrcholek. Nastesti kes byla v te plazive casti (i tak to byla drina - prach, horko, ostre kameny), takze jsem nemusel spolehat na zebrik diskutabilnich kvalit (je videt na jedne z fotek). Kdyz jsem tak smatral ve tme pod kameny, dychal horky prach a predstavoval si, kdo a kdy by me odtud vytahl, napadlo mi (asi ne poprve): "Mam tohle opravdu zapotrebi?" :-)

Fotky z cesty jsou na rajceti: http://msenger.rajce.idnes.cz/Saudi_Arabia_-_To_Kuwait_and_Qatar/.

Kuvajt

Je zeme, ktera doslova "plave" na rope. Ma zrejme nejbohatsi zasoby ropy ze zemi arabskeho zveta. My ji asi zname hlavne ze zprav z prvni valky v Perskem zalivu z roku 1991. Tehdejsi iracka invaze, spise tedy jeji nasledky a dlouhodoba pritomnost Americanu, zmenila Kuvajt velmi podstatne. Drive byl Kuvajt svou islamskou prisnosti velmi blizko Saudske Arabii; dnes vetsina zen na ulici ma sice stale zakryte vlasy, ale uz ne tak casto oblicej, nikdo nemusi chodit v cerne abaye, zeny ridi auta, obchodni pasaze jsou plna kin (v Saudske Arabii zadne verejne kino jeste neni).

Kdyz prvni saudsky vladce, Al-Saud, zakladatel dnesni dynastie, sjednocoval saudske beduinske kmeny, chtel pripojit i Kuvajt. Ale bitvu u Al-Jahry (asi 40 km od Kuvajt City; 1920; bitva u pevnosti Red Fort) prohral - take proto, ze Kuvajt podporovala Britanie. Britove pak sjednali dohodu, ze tretina tehdejsiho kuvajtskeho uzemi bude spolecna Saudum i kuvajtskemu sejkovi. Tak to trvalo az do sedmdesatych letech minuleho stoleti, kdy se o tuto cast formalne podelili a hranice byla ustanovena definitivne.

Kuvajt ma sice hodne nafty, ale nikdy nemel zadnou vlastni pitnou vodu. Voda se dovazela na lodich z jinych pristavu Perskeho zalivu. Pruvodce Lonely Planet uvadi, ze v polovine minuleho stoleti se denne privazelo na malych lodickach do Kuvajtu az 300 tisic litru vody. Tento lukrativni obchod skoncil az v padestaych letech, kdy Kuvajt zacal desalinovat vodu morskou. A tak je to dodnes.

Kuwait City