Libanon sousedi se Syrii i Izraelem, ma velkou komunitu krestanu i muslimu, odjakziva tam bylo plno cizincu a jejich vlivu - dejte tohle vse dohromady a bude jasne, ze to Libanonci nemeli vzdy snadne. Nekdy byla obdobi, kdy se do zeme hrnuly penize, jindy se tam jen zabijelo. A protoze je to mala zeme, kde se veci meni rychle, nikdy presne nevite, jak moc je tam zrovna ted bezpecno. Kdyz vam k tomu jeste kamarad Akela posle SMSku, ze Libanon je podle
Globalniho indexu miru na 137. miste ze 153 zemi z hledika bezpecnosti, trochu zavahate, zda jste na spravnem miste ve spravne dobe. Ale jedete stejne, jak jinak.
Priletam na bejrutske letiste kolem pulnoci, pujcuji si auto a s pocitem, ze nic nemuze prekonat saudsko-arabske ridice, vyrazim do ztemnelych ulic. Ztracim se temer okamzite a menim nazor na saudske ridice. V Saudske Arabii delaji sve blaznive kousky aspon na sirsich silnicich, tady je delaji v ulickach, kam se auto prakticky nemuze vejit (ale nakonec se vzdycky nejak vejde). V jedne ruce volant, v druhe ruce GPSku, nad brylemi koukam na silnici, skrz bryle na malicky displej GPSky. Anglicky se tomu rika hezkym slovem "
challenge".
Mam pro Libanon slabost, protoze je to zeme, kterou jsme (autostopem) navstivili s Brkem uz v roce 1975, prave pred vypuknutim 15-ti lete
obcanske valky mezi musliny a krestany, valky, ktera udelala z Bejrutu frontovou zonu a zdevastovala tuto "
Pariz vychodu" (jak byl Bejrut nazyvan). Na tomto obrazku (je opravdu z roku 1975) jsou, s trochou nostalgie, slavne libanonske cedry (Brko, tvou fotku jsem bohuzel nenasel). Obcanska valka odeznela a Libanon se snazi, co muze, dostat zpet na mapu bohatsiho sveta. Moznosti k tomu ma: historicke pamatky, prekrasne hory (vcetne nekolika lyzarskych center), nadherne Stredomori, libanonska kuchyne a, snad, v posledni dobe vzrustajici zajem investoru a turistu.
Ja vyuzivam tridenniho prodlouzeneho vikendu a projizdim Libanonem po uzkych horskych silnickach az k
Baalbeku, mocne pripomince rimske rise, a mozna i pripomince mnohem vzdalenejsi - aspon podle "Vzpominek na budoucnost" Ericha von Danikena. Tahle vychodni cast Libanonu je stale domenou hnuti
Hizballah, militantni "
Bozi strany", ale jejich zlute vlajky nejsou uz videt vsude, mam pocit bezpeci, takze se vydavam i do malych vesnicek po silnickach, kde sotva projedu. Krasny kraj, smutna historie.
Trasa meho putovani je na
http://msenger.sweb.cz/files/maps/2011-09-Lebanon.html a fotky na rajceti zde:
http://msenger.rajce.idnes.cz/Lebanon/.
Žádné komentáře:
Okomentovat