K Perskemu zalivu (Kuvajt, Katar)

Na prelomu srpna a zari skoncil Ramadan, coz je prilezitost pro tydenni volno (uz jsem o tom vloni jednou psal). Letos jsem se vydal napric celym arabskym poloostrovem na vychod, do Kuvajtu a Kataru. Je to dlouha cesta (mapka tady), pres pet tisic kilometru, spolecnikem mi tentokrat bylo jen auto. Trochu jsem cestou geokesoval (vetsina arabskych geokesi je prave na vychode zeme, v okoli hlavniho mesta) a trochu si potil pri horkych noci ve stanu (33 stupnu kolem pulnci, tricko jsem si natahl jen jednou - kolem ctvrte rano, spacakem jsem se neprikryl nikdy). Mel jsem asi kliku, ze jsem nikde nezapadl do pisku (i kdyz jsem byl na to trochu pripraven, nechal jsem si svarit u mistniho kovare bytelne "zebricky", po kterych bych se snad z pisku vyprostil) a ze jsem nikde nepichl (je to trapne priznani, ale jeste jsem v zivote nemenil pneumatiku a jen tusim, ze a kde mam v aute hever).

Ani me nepichl skorpion (tedy cesky lepe stir), ale aspon jsem ho poprve videl. Mel jsem ultrafialovou baterku, v jejimz svetla skorpioni svetelkuji. Tak takhle jsem si posvitil, nez jsem postavil stan. A hle, co tam bylo :-)


Z hlediska spani, to byl vubec trochu pomichany vylet. Protoze do Kuvajtu i Kataru potrebuji vizum, musel jsem mit nejakeho garanta (rika se tomu tady "sponsor"), ktery o vizum pozada. To muze byt i nejaky luxusni hotel - ale ovsem pak clovek musi v tom hotelu take prespat. Takze v Kuvajtu i Kataru jsem prenocoval v petihvezdickovych hotelich, ale dalsi noce jsem kempoval pod hvezdickami v arabske pousti.

Jedna drobna prihoda z geokesovani: V Saudske Arabii nove kese zustavaji relativne dlouho nenavstivene, zejmena ty dale od Riyadu. Takze nebylo divu, ze jedna kes u hezke skaly (John Brown's Rock - na obrazku) uprostred pouste, zalozena (ci spise nove obnovena) nekdy v cervnu, nemela jeste prvniho navstevnika. Zajel jsem tedy k ni (nadherna cesta mezi beduinskymi tabory a skrabani se na skalu v 45 stupnich - teploty nikoliv sklonu, kdy si ruce o skalu doslova palite) a skutecne se zapsal do jeste cisteho sesitku. Kdyz jsem pak pozdeji doma zapisoval svou navstevu i na geokesove webove stranky, vidim, ze kes, ktera dva mesice odpocivala bez navstevy, dostala necele dve hodiny po mne, tentyz den, jeste druhou navstevu. A take od Cecha! Jak mi potom vypravel emajlem, prijel ke kesi pozdeji, protoze cestou pichl. Tak at mi pak nekdo vyklada, ze neexistuje "kolektivni vedomi" :-)

Zajimava byla i silnice cestou zpatky, kterou postavila a udrzuje hlavni zdejsi ropna firma (Aramco). Jedete bez jedine zatacky pres dve stovky kilometru! - kolem jen pisek a sem tam nejaky buldozer, protoze se ze silnice musi pravidelne odstranovat pisek, ktery sem poust stale nahani.

Jednou jsem se take vydal odlovit jinou geokes plazenim do skalni pukliny, ktera vedla ke svisle sachte, kudy se dalo zebrikem vylezt na vrcholek. Nastesti kes byla v te plazive casti (i tak to byla drina - prach, horko, ostre kameny), takze jsem nemusel spolehat na zebrik diskutabilnich kvalit (je videt na jedne z fotek). Kdyz jsem tak smatral ve tme pod kameny, dychal horky prach a predstavoval si, kdo a kdy by me odtud vytahl, napadlo mi (asi ne poprve): "Mam tohle opravdu zapotrebi?" :-)

Fotky z cesty jsou na rajceti: http://msenger.rajce.idnes.cz/Saudi_Arabia_-_To_Kuwait_and_Qatar/.

Kuvajt

Je zeme, ktera doslova "plave" na rope. Ma zrejme nejbohatsi zasoby ropy ze zemi arabskeho zveta. My ji asi zname hlavne ze zprav z prvni valky v Perskem zalivu z roku 1991. Tehdejsi iracka invaze, spise tedy jeji nasledky a dlouhodoba pritomnost Americanu, zmenila Kuvajt velmi podstatne. Drive byl Kuvajt svou islamskou prisnosti velmi blizko Saudske Arabii; dnes vetsina zen na ulici ma sice stale zakryte vlasy, ale uz ne tak casto oblicej, nikdo nemusi chodit v cerne abaye, zeny ridi auta, obchodni pasaze jsou plna kin (v Saudske Arabii zadne verejne kino jeste neni).

Kdyz prvni saudsky vladce, Al-Saud, zakladatel dnesni dynastie, sjednocoval saudske beduinske kmeny, chtel pripojit i Kuvajt. Ale bitvu u Al-Jahry (asi 40 km od Kuvajt City; 1920; bitva u pevnosti Red Fort) prohral - take proto, ze Kuvajt podporovala Britanie. Britove pak sjednali dohodu, ze tretina tehdejsiho kuvajtskeho uzemi bude spolecna Saudum i kuvajtskemu sejkovi. Tak to trvalo az do sedmdesatych letech minuleho stoleti, kdy se o tuto cast formalne podelili a hranice byla ustanovena definitivne.

Kuvajt ma sice hodne nafty, ale nikdy nemel zadnou vlastni pitnou vodu. Voda se dovazela na lodich z jinych pristavu Perskeho zalivu. Pruvodce Lonely Planet uvadi, ze v polovine minuleho stoleti se denne privazelo na malych lodickach do Kuvajtu az 300 tisic litru vody. Tento lukrativni obchod skoncil az v padestaych letech, kdy Kuvajt zacal desalinovat vodu morskou. A tak je to dodnes.

Kuwait City

 

Katar

Je jako cnici prst pouste, sousedici jen ze Saudskou Arabii. Ale brzy se jiz ma zacit stavet most, ktery by Katar spojil s Bahrajnem. Byl by dlouhy 40km a castecne by kotvil na umelych ostrovech.

Ja jsem ovsem do Kataru prijel po silnici a hned se rozjel do katarske pouste. Moc se mi nelibila. Je plna ostreho kameni (pisecne duny nejsou caste a jsou jen na jihu zeme), takze se po ni spatne jezdi. Proto jsem zustal prevazne na silnicich. Alkohol jsem nenasel (i kdyz nejake bary tu uz jsou) - ale i tak je Katar svou nabozenskou politikou nekde uprostred mezi prisnou Saudskou Arabii a uvolnenymi Spojenymi arabskymi emiraty.

Hlavni mesto Doha je moderni (jako ostatne kdekoliv, kde ropa tece proudy) a plne zivota. Je tu hodne turistu (pristup je sem snazsi nez do Kuvajtu) a tim se vyznacuje i zdejsi ekonomika. Hezky to rika knizni pruvodce: "Katar je trochu disneyovan - delaji tu to, co si Americane a Evropane predstavuji pod pojmem Orient". Prastare trziste, porad plne slouzici turistum i mistnim, se mnohde prestavuje do podoby "aby to vypadalo jako za stara".

Ne ze by to byla oskliva zeme - ale nejak jsem tady nenarazil na nic, proc bych se sem musel jeste nekdy vracet :-)

Doha - hlavni mesto Kataru