Zeny v Arabii nesmi ridit auto

To je fakt, ktery je asi pro expaty (zahranicni pracovniky) nejviditelnejsim rozdilem, a plati to i pro nasi universitu. Uvnitr kampusu za volant zeny mohou, ale za branami tohoto "statu ve state" musi mit sveho ridice. Cetl jsem o tehle zvlastnosti (je to opravdu zvlastnost, neni zadna jina arabska zeme, kde by zeny nesmely ridit) v jedne knizce nekolik zajimavosti - tak se o ne chci podelit.

Knizka, ze ktere cerpam, se jmenuje "Inside the Kingdom" (Uvnitr kralovstvi) a je od vyznamneho britskeho historika Roberta Laceyho. Je nova, vysla v roce 2009, a je plna zajimavosti o novodobe historii Saudske Arabie (podtitul knizky je Kralove, knezi, moderniste, teroriste a boj o Saudskou Arabii). Asi to neni naposled, co o ni budu mluvit.

V Saudske Arabii neexistuje zadny zakon zakazujici zenam ridit. Ani v koranu (nebo v jeho vykladech ci v jinych Prorokovych citatech, tzv. hadis) nikdo dosud nenasel nic, co by se jako zakaz rizeni mohlo vykladat. Presto zeny neridi a vedi, ze ridit nesmi. Mnohe z nich ridit umi, protoze se to naucily behem svych studii v Americe a jinde mimo Saudskou Arabii. Zeny beduinu zijici v pousti pry bezne sve pickupy ridi (co jim take jineho zbyva, kdyz muz je nekde pryc s velbloudy).

Zajimava, a pro saudske kleriky trochu svizelna, situace nastala v 1990 behem prvni gulfske valky. Behem jednoho dne zaplavil vychodni Arabii dav kuwajtskych utecencu, aspon z poloviny to byly zeny - a za volanty svych rodinnych vozidel. Tomu nasadily korunu americke vojandy, ktere se s americkou armadou objevily v Riyadu, a zacaly ukazovat sve nohy a ze se ridit muze. Tem ale po prvnim soku zakazali jezdit mimo americke tabory.

Skupina modernich arabskych zen vsak vyuzila prilezitosti a zorganizovaly demonstrativni jizdu centrem Riyadu. Bylo to 48 aut. Musely objet stred mesta trikrat, nez si jich policista vsiml. Zkoprnel a nejdrive nevedel, co delat. Pak zacalo stihani. K veceru si rozvazeli manzele, synove nebo bratri sve zeny, matky a sestry z policejni stanice. Pozdeji to melo i dopady na nektere zeny (ztrata zamestnani, podpisy ruznych chart, ze to tak nemyslely, atd.). Dnes, o dvacet let pozdeji, stale nesmeji zeny za volant.

Proc vlastne nesmi ridit? Argumenty pro to, aby mohly, ba dokonce i mely, ridit, jsou myslim dostatecne. I ekonomicke i nabozenske. Ekonomicke: Zena potrebuje auto pro provoz sve domacnosti (verejna doprava, krome taxiku, prakticky neexistuje). Proto si musi drzet sveho sofera (obvykle Filipince nebo Pakistance), kteremu plati asi 200 az 300 dolaru mesicne. Navic mu musi platit bydleni, jidlo a zdravotni pojisteni. Takze ji to prijde skoro na 400 dolaru mesicne, coz je v prumeru asi tretina jejiho mesicniho prijmu. Navic ridicu je hodne, coz pusobi zase jine problemy. Odhaduje se, ze pocatkem devadesatych let bylo v Saudske Arabii pres milion muzu, pracujicich vyhradne jako ridici. A co zeny, ktere si ridice dovolit nemohou? V takovych rodinach musi s detmi do skoly a pro nakupy jezdit muz - ukrajujic tak ze sveho produktivniho casu.

A nabozenske duvody? Zakaz ridit nuti zbozne arabske zeny travit v malem prostoru a nekdy po znacnou dobu cas s cizim muzem, ktery neni pribuznym. Na ulici zadna arabska zena nesmi bez doprovodu bud sveho manzela, syna ci bratra, ale v aute ji nuti dlit s cizim muzem.

Hlavne tento duvod dokazuje, rikaji moderni arabske zeny, ze duvody proti rizeni nejsou vubec nabozenske, ale socialni. Kdyz si manzele odvazeli sve zeny z policejni stanice, policajti na ne s nevoli syceli: "Slabosi! Copak si neumite sve zeny kontrolovat?". Coz zasahovalo muze velmi hluboko. Ve vetsine kmenovych spolecnosti (a Saudska Arabie pres sve bohatstvi je stale velmi kmenova) je totiz kontrola zen socialnim zakladem. Autor knihy tuto socialni tendenci formuluje takto: "Dejte svym zenam volnost pohybu (a tim i moznost "zahybat") a je konec muzske autority a tim i konec kmene." Nam to zni  jiste stredovekove, ale on to vlastne tady takovy moderni stredovek je.

Vice cteni o rizeni aut - a vubec i o postaveni zen v Saudske Arabii je take na wikipedii: http://en.wikipedia.org/wiki/Women%27s_rights_in_Saudi_Arabia (v anglictine).

Dotek "Prazdneho koutu"

Interaktivni mapa cesty do Najranu a zpet

Udelal jsem vyletovy okruh - ne nejvetsi, ale take ne zanedbatelny, skoro ctyri tisice kilometru. Tentokrat bez oblibenych kamaradu a bez rodiny, ale zato s novymi prateli z Riyadu, kteri uz maji zkusenosti s jizdou v pousti. Prestoze jsem vice kilometru stravil na asfaltu, ty nejvetsi, a doslova nezapomenutelne zazitky si odnasim z jizdy pousti. Asi to ani nebudu umet presne vyjadrit.

Prvni a treti cast trojuhelnikoveho okruhu bylo jen priblizeni se na start a navrat z cile. Hlavni cast, v kolone tri az ctyr vozu, byla ta prostredni strana, z jihu Saudske Arabie do Riyadu.

Abha a Najran (fotky na rajceti: http://msenger.rajce.idnes.cz/Saudi_Arabia_-_Abha,_Najran/) jsou prastara strediska na obchodnich stezkach, kudy se prepravolaly vonne pryskyrice z Jemenu na sever az do Syrie a Turecka, a kudy proudil i obchod z Indie (proc lode pripluvsi z Indie radeji nepokracovaly dal na sever po Rudem mori, mi ovsem neni jasne). Abha lezi vysoko v horach (pres 2000 metru) a je pro Araby vyhledavanym letoviskem s chladnym vzduchem, ktery odjinud skoro neznaji. Turiste, zejmena pry Japonci, jsou Abhou casto zklamani, protoze tu jsou mlhy, chladno, proste jako u nich doma. Prosel jsem si mesto, prohledl par (dva, vic jich tu uz neni, ustupuji sezonnim hotelum) tradicnich domu a dal za pravdu Japoncum. Cestou do Najranu jsem ale videl tradicnich domu, temer pevnosti, daleko vice. Jsou postaveny z cihel vysusenych z blata se slamou, nekdy prokladanych plochymi kameny. Casto jsou i dnes jeste obyvany - i kdyz jen jako doplnek noveho domu vedle. Architektura je to uz jednoznacne jemenska. A zajimava. Pozvali me se podivat i na strechu takoveho domu (kde meli na cihlach z blata a slamy upevneny satelitni antenu). Take tam dostavam nekolik salku arabske kavy, napoje, ktery je vsechno mozne, jen ne kava, jak ji zname z tureckeho dedictvi. Arabska kava je z neprazenych kavovych zrnek (takze neni cerna) s ruznymi prichutemi. Zde to ale neni obvykly kardamon (zazvorovita rostlina), ale cosi chuti spise pripominajici chilli papricky. Beduini v pousti pry piji kavu jeste ostrejsi, rika se ji pak "muzska kava" a ma mit povzbuzujici ucinky, takze ji se smichem prezdivaji "beduinska viagra".

V Najranu jsou dulezite vykopavky (Al-Ukhdood, stary Najran) sahajici az sedm tisic let pred nas letopocet. Tak jako jinde v Saudske Arabii, i tady je tezke se ve vykopavkach orientovat, nemaji skoro zadne popisky. Nastesti je vedle muzeum - a je to opravdu dobre udelane muzeum. Tam zacinam i verit, ze ty vyryte napisy a obrazky ve vykopavkach jsou skutecne originalni a stare. Vrypu do skal ("rock inscriptions") je vubec v teto oblasti, i dale na sever v poustnich skalach, hodne.

Koukame na hory, ktere jsou uz v Jemenu. Jeste letos v unoru se tam valcilo. Saudsko-arabska armada branila zemi proti jemenskym Al-Quaeda teroristum, kteri maji v neprehlednych horach sve tabory, odkud prinikaji az do Arabie a pasuji sem zbrane, drogy a ideologii. Zacal s tim tady uz Osama Bin Laden, kteremu jemenske hory pripadaly jako vhodny teren k treningu do afganskych hor.

Jedeme na sever a poprve opoustime silnici, abychom nasli nejake geokese v pisku a ve skalach pouste. Je to uzasne. Jsou tu jeste tabory beduinu (ty pozdeji, az pojedeme na vychod do pouste, zmizi), stada velbloudu a krajina, kterou drive putovaly karavany. Teren je zvlneny - na pahorcich jsou zdaleka viditelne obri kamenne "muzici", ktere karavanam signalizovaly, ze je blizko voda ("water marks"). V nektererych zapalovali ohne; byly to vlastne takove poustni majaky. Kouknete se radeji na fotky: http://msenger.rajce.idnes.cz/Saudi_Arabia_-_Bir_Hima_and_the_desert_around/, je to proste pro normalniho Stredoevropana svet jak z Pohadek Tisicu a jedne noci.

Bohuzel nas celou cestu provazeji policejni patroly. Pry kvuli nasemu bezpeci. Rikam bohuzel, jezto jejich prehnana uzkostlivost nam nedovoli prespat primo v pousti, musime rozlozit tabor v blizkosti jejich stanice u silnice. Dale na sever to jde dokonce tak daleko, ze nam jedna policejni smena ukaze, kde taborit, my uz skoro spime, kdyz druha smena nam prijde rict, ze tady byt nemuzeme, ze musime do hotelu. Coz se nakonec ukaze dobre, protoze po noci v hotelu zadna patrola neni kolem nas a my rano vyrazime na dva dny, bez omezujiciho doprovodu, rovnou na vychod, do Empty Quarter, "Prazdneho kouta".

Rozum tu zustava stat. Vsude kolem pisek, v nejruznejsim provedeni, od smesi s kameny po nekonecne pisecne duny. Jedu jak v euforii. Oci se nemaji na cem zastavit - a je tezke si predstavit, ze to podobne pokracuje tisic kilometru; my se ovsem jen slabe cele oblasti "dotykame", vecer taborime asi 150 kilometru od nejblizsi silnice. Chci si vyfotit par rostlinek, zpomaluji, fotim - a uz nevyjedu. Pisek byl tady moc jemny a auto dal samo nemuze. Tak ven, lopatu do roky a vyhrabavat. Ostatni dve auta se vraceji mi pomoci - a obe zapadnou taky (coz me trochu uklidnuje, ze i zkuseni jezdci to nemaji jednoduche rozpoznat, ktery pisek "drzi" a ktery ne). Behem tech dvou dnu zapadneme kazdy jeste nekolikrat. Tady opravdu by nebylo dobre byti sam (a to ze nemame satelitni telefon vypada sice dobrodruzne, ale dobre to neni).

Vecer v pousti je uchvatny. Jeden z nasi skupiny (ctyr lidi) je palestinsky Arab, zna poust - a mne fascinuje, ze je schopny najit v te pustote behem pul hodiny dost vetvicek, aby udelal ohen. Ne ze jej potrebujeme, ale Arabove v pousti proste bez ohne byt nemohou.

Druhy den se ukazuje, ze to tu muze byt fakt nebezpecne. Cesta pres pisecne duny je narocna: cesta se musi najit ocima (ale oci se nemaji na cem chytnout, je tu malo stinu) a pak se jede rychle, aby auto nezapadlo. To vede nas prvni vuz do male kolize: Vyjizdi na dunu, za kterou to bylo dolu sice kratce, ale prudce, takze vuz "pada" na predni masku. Ja sice brzdim vcas, ale zpatky nahoru mi uz pisek nepusti. Spoustim se tedy sunem dolu - a auto to zvladne dobre (na obrazku jsou prave stopy od meho vozu; ty leve, prerusene, jsou od prvniho vozu, ktery, jak vidno, trochu "skocil", stopa je tam prerusena). Posadka prvniho vozu zjistuje skody: narazem rozsekly plastovy kanister navic jeste zaleva cely vnitrek auto benzinem. Auto je nastesti pojizdne (po odstraneni casti predni karoserie a s nadeji, ze se pneumatiky snad neprodrou). Tak se podivejte na fotky (http://msenger.rajce.idnes.cz/Saudi_Arabia_-_Touch_of_the_Empty_Quarter/) a radeji spolu moc neuvazujme, co se vsechno mohla stat hur :-).

Byl to krasny zazitek. Vzpomnel jsem si mnohokrat na Akelu a Filipa, kterym by takove rizeni muselo byt naprostym potesenim. Skoda, ze tu nebyli.

Svatek obetovani a chozeni do Mekky

Protoze se blizi druhy nejvetsi Islamsky svatek, Eid-Al-Adha, precetl jsem si neco o nem. A take o poutich muslimu do Mekky, protoze to spolu souvisi. Tech souvislosti je vice, je to trochu zamotane se Starym Zakonem - ale to se neni cemu divit, jezto puvod Islamu je historicky v judaismu a v rannem krestanstvi.

Eid-Al-Adha, neboli Svatek obetovani, se slavi ve dvanactem lunarnim mesici islamskeho roku (letos to tedy padne na 16. az 19. listopadu) na pamet obeti, kterou byl pripraven podstoupit Abraham. Buh mu prikazal zabit jeho syna Izmaela (s cimz Izmael, byv dotazal, vrele souhlasil), ale v posledni chvili mu stacilo obetovat berana. Berani ci jina domaci zvirata se tedy obetovavaji i ted: Muslimove rozdeli obetovane zvire na tri dily, jeden dil sni nejblizsi rodina, druhy dil patri pribuznym, sousedum a pratelum a treti dil se da potrebnym (chudym).

Cela historka s Abrahamem se podle koranu (mozna i podle Stareho Zakona; to si nejsem jist) odehrala v oblasti dnesni Mekky, kam Abraham odvedl nejdrive svou rodinu a nechal je tam v pousti (sam se vratil na cas do Palestiny). Rodina prezila diky mocnemu prameni, ktery jim tam otevrel andel Gabriel. Tento pramen je tam dodnes, jmenuje se studna ZamZam a je pro muslimy zazracnou vodou, kterou si vozi zpatky ze sve pouti do Mekky. Pramen je hned vedle kamene Kaaba, ktery prebudoval prave Abraham, ale poprve ho postavil uz biblicky Adam. Hle kolik souvislosti tady mame.

Oslavy svatku Eid-Al-Adha zacinaji hned po Hajj, coz je obdobi, kdy probiha nejvetsi pout muslimu do Mekky. Povinnost jednou za zivot navstivit v tomto obdobi Mekku je jednim z peti piliru Islamu. Historicky je pout ale starsi nez Islam; pokladat talismany na Kaabu se chodilo uz tisice let.Prorok Mohamed (dejz mu panbuh vecnou slavu) zacal ciste muslimskou eru poute v roce 631, kdyz sel z Mediny do Mekky (odkud ho predtim, v roce 622, meksti vyhnali, protoze to prehanel se svym novym nabozenstvim). Muslimove mohou (a casto to delaji) prijet do Mekky i jindy, kdykoliv behem roku, ale tomu se rika jen "mala pout" (Umrah) a ta nestaci. Poutniky do Mekky jsem videl temer v kazdem letadle, kterym jsem odkudkoliv letel do Jeddah. Muzi jsou obleceni jen v nekolika bilych, nejcasteji frote, rucnikach; zeny jsou standardne zahaleny, ale ne vzdy jsou v cernem a ne vzdy se zavojem - to zalezi zrejme na zemi, ze ktere putuji.

Trochu kuriozni (byt nestastny) je casty duvod zraneni a smrti poutniku v Mecce. Povest o Abrahamovi a Izmaelovi totiz jeste rika, ze Satan jim rozmlouval, aby neposlouchali Boha a neobetovali Izmaela, coz oni resili tim, ze Satana odhaneli hazenim kamenu. A presne to (mezi jinym) take delaji poutnici v Mecce - hazeji kameny kolem sebe. Coz bezpecnosti moc neprida.

Nekdy priste jeste napisu, jak to bylo v Mecce v roce 1979, kdy ji skupina nabozenskych fanatiku nasilim obsadila a drzela v ni poutniky jako rukojmi. Ctu o tom ted peknou knizku.

Pro me je svatek Eid-Al-Adha zajimavy hlavne tim, ze je v cele Arabii tyden volna. Zitra tedy vyrazim na tydenni vylet po Saudske Arabii, smerem do hor a pouste k jemenskym hranicim. Rad se po navratu podelim o fotky a zazitky.

Dilmun, Tylos, Bahrajn...

...to jsou jmena davana v ruznych obdobich malemu ostrovnimu kralovstvi v Golfskem zalivu, vychodne od Saudske Arabie. Expati (jak se tady rika nam, co pracujeme v zahranici) ze Saudske Arabie ho casto ovsem nazyvaji proste "Saudi Bar" (saudska hospoda). To proto, ze jsou zde hospody a bary, jako ostatne kdekoliv na svete, ovsem s vyjimkou Saudske Arabie. Expati pracujici pro saudsky ropny prumysl (ropna pole jsou vetsinou na vychodnim pobrezi Arabie) to sem maji blizko (necelou hodinku autem pres moderni most spojujici ostruvek s arabskou pevninou). Ja to tak jednoduche bohuzel nemam, protoze pracuji na zapadnim pobrezi, tak jsem si sem jen zaletel na vikend.

Bahrajn je bohatym ostrovem uz od pradavna. Nejdrive (hovorim o dobe bronzove a kolem) profitoval z obchodu s omanskou medi, pak vseobecne z obchodu (v dobe Alexandra Velikeho byl zde i znacny recky vliv; z te doby pochazi i recke jmeno ostrova Tylos), pozdeji zacaly vynaset perly, pro jejichz vznik je vyhodne melke more kolem ostrova, a kdyz kolem tricatych let minuleho stoleti zacal perlovy prumysl upadat (protoze zacaly prevladat umele perlove farmy v Japonsku a jinde), nasla se ropa. V roce 1932 zahajila uprostred ostrova uplne prvni ropna pumpa v Arabii - a svet se pres noc zmenil, a to nejen pro Bahrajn.

Hlavni mesto Bahrajnu se jmenuje Manama, ale ostrov je tak maly, ze letadla proste letaji "do Bahrajnu" a ne "do Manamy" (kod letiste je BAH). Pujcil jsem si auto a ostrov jsem projizdel. Mesto je moderni, plne novych mrakodrapu a investic (Bahrajn moudre zacal rozvijet bankovni a komercni sektor v dobre predtuse, ze to s tou ropou porad nepujde), kdezto uprostred ostrova, v pousti, mate pocit, ze jste se bud omylem dostali do fabriky nebo do lomu. Potrubi, tezni veze a zasobniky ropy jsou vsude kolem.

Na jednom miste ponekud neskutecne pusobi tzv. "Strom zivota". Je to asi 400 let stary strom (mesquite, ani nevim, jak se mu rika cesky, ale Brko mi to povi), cnici uprostred pouste bez zjevneho vodniho zdroje. Ale on vodu ma, spodni vodu, on je totiz cely Bahrajn pry dost plny podzemni sladke vody. Tento strom je ale vyhledavany asi hlavne proto, ze povest rika, ze je to "Ten strom" z rajske zahrady. Ano, dokonce nekteri ucenci prinaseji urcite znamky, ze by Bahrajn opravdu mohl byt tim biblickym "rajem". V babylonskem eposu o Gilgamesovi je Dilmun (puvodni nazev Bahrajnu) popsan jako "domov boha moudrosti" a jako "zeme Sladke vody na dne morskem, domov bohyne Zeme". Navic jsou naznaky, ze hebrejska a summerska legenda o raji mohou vychazet z tehoz zdroje. Dnes je kazdopadne strom zivota obklopen ropnymi vezemi a v dobe, kdy jsem tam byl, kolem cvicili i vojaci. Kupodivu mezi nimi byly i zeny-vojacky. Nektere mely vlasy schovane pod typicky islamskym satkem, pres ktery pak byla nasazena vojenska khaki ksiltovka.

Islam je i v Bahrajnu oficialnim nabozenstvim, ale je rozumny. S prekvapenim jsem treba cetl o tom, ze spory mezi Shiity a Sunni (o kterych vime ted hlavne z frakcnich boju v Iraku) tady nejsou: vetsina obyvatelstava jsou Shiite, zatimco kralovska rodina jsou Sunniove. Proc to takhle nejde i jinde, ze?

Jeste jedna zajimavost: skoro 5 procent povrchu Bahrajnu zaujimaji pohrebni mohyly ("burial mounds"), kde se pohrbivalo uz pred nekolika tisici lety. Trosku mi nebylo jasne, proc nejsou vsechny uz rozebrane archeology - ale asi jich je prilis mnoho. Narodni muzeum v Maname (ktere je mimochodem skvele udelane) o nich ma mnohe podrobnosti, vcetne jejich modelu. Na okraji mesta ale takoveto pohrebni pole pusobi neskutecne:

Par fotek z vikendu v Bahrajnu je na rajceti: http://msenger.rajce.idnes.cz/Bahrain/.

Nevyzadane reklamni SMSky

Jen kratka poznamka: Tak jako jinde i tady v Arabii se rozesilaji reklamni SMSky. Jsou v arabstine, takze je mohu videt az ted, co mam lepsi telefon, ktery mi uz zobrazuje arabske znaky. Vim, ze jsou to reklamni nesmysly, ale nekdy mi to neda a necham si arabsky text Googlem prelozit. Tady je jeden priklad; nazval bych to mozna nabozenska reklama.

Preklad je tento:

Now a week free .. Get the full video interpretation of the Koran by Sheikh Hubert. Send 1 to 605,656, the cost of service 5 riyals per week.

[Týden zdarma .. Získejte video výklad Koránu od sejka Huberta. Poslete "1" na cislo 605-656, cena je 5 rialu týdně.]

Jak proste, Watsone.

Vikend v sultanatu Oman

Ctvrtecni den (tedy nase vikendova "sobota") se chyli ke konci, horko je snesitelne, sedim na terase hotelu a popijim "Strongbow" cider, silne alkoholizovany jablecny most, tolik mi znamy z anglickych "pubs". Jsem na okraji hlavniho mesta Omanu s temer poetickym jmenem "Muscat". Jmeno ale zrejme nema co delat s ceskym muskatem - vedci se ani nedohodli, zda je z perstiny ci z arabstiny. Muze to znamenat skryte misto, dobry pristav, ale i rybarske site nebo silnou vuni. Je mi dobre a citim se jako tulak.

Sultanat Oman je bohata zeme se starodavnou historii. Uz pet tisic let pred nasim letopoctem se tu sbirala a obchodovala vonna pryskyrice ("frankincense"), silne aromaticky produkt ze stromu "kadidlovnik pravy". Preklad "kadidlo" je ale asi trochu jednostranny. V Arabii se tato pryskyrice spaluje ve zvlastnich ctverhrannych, nahoru se rozsirujicich miskach, aby vytvorila prijemnou naladu v dome. Posledni desetileti je zeme zase bohata kvuli rope. Ma ale stesti na sveho vladce: sultan Quaboos si sice nic neodpira (jedna z jeho tri jacht prave kotvi v zalivu a jeji velikost je srovnatelna s baltickymi ferries; Muscat ma osm sultanskych palacu) ale zaroven uz ctyricet let investuje do infrastruktury a do zlepseni zivota svych poddanych. Dari se mu to i proto, ze lide v Omanu jsou hrdi na svou minulost, jsou pracoviti a jsou radi, ze sultan podporuje mistni kmenove zvyky - aniz by se branil prinaset do zeme zadani pokrok. Zrejme se mu to, a to i v mezich Islamu, dari.

Zaletel jsem si sem jen na vikend - takze o zbytku Omanu vim jen z knih. Vypada to, ze bude stat za to se sem jednou vypravit na dele. Bohuzel autem z Arabie to nepujde, protoze mezi Omanem a Saudskou Arabii je tzv. "Empty Quarter", nejpustejsi poust na zemekouli, ridce obydlena jen beduiny a bez stalych silnic, o hranicnim prechodu uz nemluve vubec.

Tak jako v jinych arabskych zemich, krome Saudske Arabie, i v Omanu je mozne dostat pivo a jiny alkohol. Nabozenske citeni je sice silne, ale presto nejvetsi muscatska mesita, "Grande Mosque", je otevrena (mimo modlitebni cas) i turistum. A lide tu jsou opravdu mili a pohostinni. Jezdil jsem cely den po meste a okoli s mistnim pruvodcem a bylo mi s nim dobre. Par fotek je na rajceti:
http://msenger.rajce.idnes.cz/Muscat_Oman/.

Prejdi Jordan, reku vsech nadeji...

Za severni hranici Saudske Arabie lezi Jordansko. Vyrazili jsme tam s Jitkou autem, abychom se tam setkali s druhou casti vypravy, s Akelou a Brkem, a stravili pak spolecne cely tyden v teto biblicko-islamske krajine.

Jordansko mi ucarovalo nejen kvuli svym pamatkam (clovek jako by chodil bibli), ale hlavne kvuli "duchu nabozenske svobody", kterou nasinec zrejme normalne neciti - ale pokud tam prijedete ze Saudske Arabie, tak ten pocit je silny. Najednou vidime kolem sebe zeny, nejen turistky, ktere nejsou cele v cernem. Ktere sice maji vetsinou prikryte vlasy satkem, ale rousku pres oblicej uz mene casto; mnohdy maji zapadni texasky a barevne bluzy (ne, sukne ukazujici nohy neuvidite na mistnich ani v Jordansku). Kolem, zejmena v Madabe, jsou i krestanske kostely (ty jsou v Saudske Arabii zakazane). Mesit je ovsem prevaha. Jeden mistni Arab po kratkem rozhovoru mi to rekl jasne: "Welcome back to life!".

Videli jsme toho hodne (ono je Jordansko nevelka zeme), ale doba byla kratka a tak jsme se obcas logicky nevyhli syndromu "jestlize je utery, musime byt v Belgii". Ale stalo to za to. Jordansko se relativne bezpecna zeme, kde se snazi vyjit vstric turistum. Neni to ale "vnucujici". Neni to jako v Maroku, kde si nemuzete prohlednout jediny suvenyr, aniz by vam obchodnik uz nenabizel vsechno od tretek az po vlastni sestru. Cestuje se tady v poklidu.

Madaba, s obyvatelstvem z jedne tretiny krestanskym, je milym (i kdyz porad hlasite arabskym) mestem s mnoha pamatkami z byzantske ery, zejmena mozaikami v kostelich. Ta nejznamnejsi mozaika z pocatku letopoctu zobrazuje mapu Palestiny a sirsiho okoli. Ulicky nabidnou jidlo, tureckou i arabskou kavu a "shishu" (vodni dymku).

Okolo je Mt.Nebo, kde Mojzis videl Zaslibenou zemi a kde je nekdo udajne pochovany. Pod horou je reka Jordan s mistem, kde krtil Jan Krtitel, a to i samotneho Jezise Nazaretskeho. Reka je zklamanim, je mala, spise potucek, ale ten pocit, ze jste pet metru od Izraele a ze o tomhle miste sni vsichni krestani sveta, je povznasejici. I v tom horku.

Mrtve more ma neuveritelnych 30% mineralu, takze se v nem opravdu neda moc plavat, spise sedet na hladine. Cerne bahno, kterym se turiste radi mazou a ktere, spolu s jinymi mineraly, ma mit terapeuticke ucinky, je nejspise asfaltoveho puvodu. Mrtve more totiz obcas (spise v ramci nekolika desetileti) vyvrhuje asfalt. Ten byl v minulosti exportnim zbozim, mimochodem, jak nekde zjistil Brko, se i pouzival pri balzamovani v Egypte.

Cesta Jordanskem pokracuje na jih, uzemim s pamatkami na Rimany (Umm Al-Rasas) i na krizaky (hrad Al-Karak). Vrcholem kazde navstevy Jordanska je ovsem Petra. Misto znovuobjevene v 19. stoleti a plne ve skale vytesanych hrobu a pamatek na ruzna obdobi.

Nasli jsme zde krasne barevne skaly, nekolik geokesi a Jitka si tu vyvrtla kotnik. Coz bezesporu zpestrilo cely pobyt. Nejdrive jsme ji odvezli na oslu k mistu, kam se dostala sanitka, v nemocnici ji pak na nohu dali sadru a v lekarne jsme koupili berle. Kluci ji pak statecne nosili, kdykoliv jsme prijeli k jine pamatce a nedalo se to videt jen z auta. Konecne je to dokumentovano, tak jako cela cesta, na rajceti tady: http://msenger.rajce.idnes.cz/Jordan_Jordansko/. Nejbizardnejsi byla patrne jeji cesta ve Wadi Rum na velbloudu, na ktereho presedla primo z berli.

Wadi Rum je kouzlo skal, pouste, kanonu a tereniho jezdeni v pisku. Zapadli jsme jen jednou, a zase se lopatkou vyhrabali. Uchvatne bylo i prespani v pousti, druhy den zavrseno vystupem na nejvyssi horu Jordanska (Jebel Umm Adaami, 1834m).

Dohromady jsme (my s Jitkou, tj. vcetne cesty ze Saudske Arabie a zpet) najeli skoro pet tisic kilometru. Silnice nejsou v Jordansku tak dobre jako v Saudske Arabii, je tu zrejme videt, ktera zeme je bohatsi. Benzinovych pump pomalu (nesrovnatelne s Arabii) a benzin drahy. Vubec je Jordansko relativne draha zeme: jeden jordansky dinar je totez co anglicka libra - a v turistickych centrech i jedna kola stoji dinar (fakt je, ze "venku", v malych obchudkach, stoji ctvrtinu ci tretinu). Ale je to z tech arabskych zemi, co jsem navstivil, zatim ta nejprijemnejsi zeme.

Dalsi fotky vystavil na rajce take Akela: http://oldrich.rajce.idnes.cz/Jordansko_2010/.

Po Ramadanu se oslavuje

Leto definitivne skoncilo. Poznavam to, kdyz jedu rano do prace na kole a teplota je jen kolem 27 nebo 28 stupnu. Vypada to porad hodne, ale letni tepta nad tricet jsou uz za nami. Zajimave je, ze i tento maly teplotni rozdil telo tady zretelne pozna. Brzy zacnou i podzimni mlhy, vloni tu byly i povodne z privalovych destu.

Jeste doplneni k Ramadanu. Napsal jsem, ze behem pustu mohou Muslimove pit vodu. Tak to pry neni pravda: vodu behem dne smi pit jen ti, kdo pracuji manualne venku, jinak uplny pust az do setmeni. Ted se tedy ani moc nedivim, ze nejlepe je ten denni cas proste prospat (tomu, komu to prace dovoli). Jitka to vyjadrila pregnantne: "Takovy pust snad ani neni zdravy."

Oteviraci doba obchodu, zejmena pak jidelen a restauraci, behem Ramadanu mi jasna uplne nebyla. Ono to asi neni tak jednoznacne: "setmelo se, muzete jist". Jsou tam vecer zrejme intervaly, kdy se ji a kdy jeste ne. Ma to co delat s modlidbou kolem zapadu slunce. Kdyz jsme s Jitkou, jeste behem Ramadanu, prijeli do Tabuku (mesto v severni Arabii), rekli nam v hotelu, abychom se sli najist. Bylo kolem seste. My to nechali az na sedmou a to uz zase vsechno zavreli - aby vse zacalo zit az kolem desate vecer. Presto jsme nasli na rohu marokanskou hospudku, kde nam mlady majitel pripravil jidlo, ale pak zatahl rolety az na zem, a pozadal nas, abychom jedli pomalu, abychom odchazeli az po modlidbe (na kterou mel sam jit, ale zakaznik je zakaznik, takze zustal s nami a naleval z krasne konvice a z vysky marokanskou kavu s bergamotem).

Po Ramadanu prichazi Eid ul-Fitr, nekolikadenni svatky na oslavu konce pustu. Jmeno svatku znamena doslova "Oslava ukonceni pustu". A tak jako bylo proti islamskemu zakonu se nepostit behem Ramadanu, je nezakonne se behem Eidu postit. Jakmile imani (knezi z mesit) spatri novy srpecek mesic (po 29 nebo 30 dnech Ramadanu), vyhlasi konec pustu a lide zacnou prerikavat specialni modlidbu "takbir" (s rukama viz obrazek) - ktera sice neni prilis novatorska:

Allahu Akbar, Allahu Akbar. La ilaha illa-Allah
Allahu Akbar, Allahu Akbar. Wa lilallahahill Hamd.

[Allah je nejvetsi, Allah je nejvetsi. Neni jineho Boha nez Allaha....Vsechny modlidby jsou k nemu.]

ale zato jeji slova "Allahu Akbar" proletla svetovymi medii, jelikoz si je recitovali piloti 9/11.

Svatky Eid jsou hlavne rodinne svatky, kdy se navstevuji pribuzni, ji se a trochu mene se modli. Ti, kdo nemeli pustu dost, maji jeste moznost po Eidu. Dobrovolne se mohou postit dodatecnych sest dnu v desatem islamskem mesici (Shawwal) - a ocenuje se to. Slova proroka (dejz mu panbuh vecnou slavu) k tomu rikaji:  "Ten, kdo se postil o Ramadanu a pak jeste sest dnu o Shawwalu, ten jakoby se postil cely rok."


Jehneci po marokansku v uzavrene hospudce v Tabuku:

Ramadan

Dobry den, pratele. Leto pomalu odchazi (pan Sverak by rekl "...rybniky chladnou..."), dovolena v Evrope za mnou a dalsi dovolena, tady v Arabii, prede mnou. Priletel jsem zpet k Rudemu mori prave uprostred Ramadanu...

Ramadan je nejvetsi svatek vsech Muslimu a trva cely mesic, vzdy devaty mesic Islamskeho roku. A protoze Islansky kalendar je lunarni (jeho mesice jsou trochu kratsi), je i devaty mesic kazdy rok trochu drive (tedy podle naseho Gregorianskeho kalendare) - kazdy rok zacina asi o 11 dnu drive. Letos (2010) je Ramadan od 11. srpna do 8.zari.

Vseobecne se ma za to, ze Ramadan se slavi na pocest prvniho Boziho zjeveni proroku Mohamedovi (dej mu Allah vecnou slavu). Tusim jsem nekde i cetl, ze mu pritom dal Buh i Koran. Ale ono to bude s tim svatkem jako s jinymi velkymi svatky, kterych se pokoleni neradi zbavuji, i kdyz uz zmenili ideologii: Vanoce byly nejdrive pohanskym svatkem Slunovratu, pak krestanskym narozenim Jeziska, pote, v jistych zemi sveta, svatkem miru a pokoje a ted, skoro vsude, jsou svatkem komerce. A s Ramadamem to nebude jinak. Predevsim "Ramadam" je v arabstine jmeno devateho mesice, a to tak bylo uz davno pred Islamem ("al-ramad" znamena "hrozne horko, vyprahlou zemi a malo jidla"). Podle, puvodne ustni, islamske tradice "hadis", se pust, ktery je hlavni cinnosti Ramadanu, odvozuje od nejvetsiho zidovskeho svatku "Jom kipur", Den smireni, kdyz se Abraham dohodl s Bohem.

Behem Ramadanu se zivot v Arabii znacne meni. Lide totiz musi - opravdu, Muslimove musi, zadna dobrovolnost tady neni - se pres den postit, nekourit, pit jen vodu a zapomenout na sex. Tyto utrapy konci kazdy den se setmenim, kdy zacina zivot. Obchody se tomu prizpusobuji: bezna oteviraci doba je tady chvili kolem poledne (asi pro ty, kteri pres den pracuji) a pak vecer, od 21:00 do dvou do rana. Pracovni doba se bud nedodrzuje (taxikar mi rekl, ze hodne Muslimu proste o Ramadanu pres den spi, vzbudi se vecer, najedi se a jdou se povyrazit do mesta, kolem ctvrte rano se poprve pomodli v mesite a pak zase zalehnou) nebo je zkracena (treba tady na universite Muslimove pracuji jen 6 hodin denne).

Postit se nemusi jen tehotne a kojici matky a pak ti, co jsou nemocni, treba diabetici. Ti se ale maji postit jindy, az je nemoc prejde. A pokud jsou nemocni trvale, maji jeden mesic zivit nekoho chudeho. Dobrocinnost je vubec behem Ramadanu hodne pritomna: Pro chude se oteviraji vecer bezplatne jidelny (nevidel jsem to ale tady, v relativne bohate Arabii, cetl jsem to o Egypte) a Muslime plati casto svou predepsanou charitu chudym ("zakat") prave o Ramadanu.

My, nemuslimove, se mame chovat tak, abychom "nepopuzovali" - nemame jist, aby to postici se videli. Dokonce byly hlaseny i pripady (ale neni to potvrzene a nebylo to tady v Jeddah), ze turisti byli uvezneni, protoze verejne hodovali, a pustili je az po Ramadanu. I tady v KAUSTu, na universite, ktera chce byt okenkem do multikulturniho sveta, se zivot zmenil. Vsechny kavarny jsou pres den zavrene, restaurace oteviraji az pred sedmou vecer a supermarket ma otevreno az do dvou v noci. Dokonce bychom si ani nemeli varit pres den v kancelari kafe! Tak to tedy ne, tak daleko jsem nezasel a kafe dal piji.

Cely Ramadan pak konci tydnem volna (ve vsech arabskych zemich to tak je), velkym svatkem "Eid ul-Fitr", kdy vsichni jedi, modli se mene a navstevuji se. To terpve nastane, tak jeste nevim, jake to bude. Budu behem te doby v Jordansku, tak snad tam nebude uplne precpano. Take doufam, ze mi na hranicich vydaji Jordanske vizum - budu totiz prechazet hranici jeste v dobe Ramadanu a to vetsina vladnich uradu nepracuje. Dam vedet...

Zde jsou ceske clanky o Ramadanu.

Modlitba pred cestou...

...a trochu vseobecne o Islamu.

Pokud letite se saudsko-arabskymi aerolinkami, letusky vam pusti pred kazdym startem arabskou modlidbu, kterou pry odrikaval prorok Mohamed pred kazdou svou cestou. Tady je nahravka z meho nedavneho letu do Jizanu (pokud se vam nic neukazuje, zde je tataz nahravka):



Jeji original a preklad do anglictiny jsem nasel zde. Cesky neco jako:

Allah je nejvetsi. Allah je nejvetsi. Allah je nejvetsi. Slava mu, ze nam poskytl to, cehoz bychom bez nej nikdy nedosahli. Jsme jisti, ze se vratime k nasemu Panu. Pane, prej nam na teto ceste dobro a viru a abychom delali jen to, co se tobe libi. Pane, svit nam na cestu a pomahej nam prekonat jeji delku. Pane, jsi nasim pruvodcem na ceste a tim, komu nechavame v opatrovnictvi nasi rodinu. Pane, hledam v tobe utechu pri nepohodli teto cesty a jistotu, ze po navratu shledame nasi rodinu a majetek v poradku.

Ostrovy Farasan

"Farasan Islands", v prekladu nejspise Rytirske ostrovy (nebo take Jezdecke ostrovy), jsou vyhledavanym mistem potapecu a snorkelaru (ani nevim, zda mame v cestine vyraz pro "snorkeling", plavani pri hladine s trubickou, s hlavou pod vodou). Ja si pripadam trochu neskutecne, kdyz si potichu rikam: "Co vubec delas tam maly kousek od jemenskych hranic? Mas toho zapotrebi?". No, odpoved je jasna, ne?

Letime s asi dvaceticlennou skupinou spolupracovniku na vikend na tyto ostrovy, hlavne si uzit koraloveho more, a kouknout na tem maly kus historie, co maji v Saudske Arabii zachovan.

Farasanske ostrovy jsou nejvetsimi ostrovy v Rudem mori, od pevniny je hlavni ostrov vzdalen asi 40 km (hodina clunem), sam je velky kolem 60 km. Na Internetu lze o ostrovech nalezt vice stranek, ale vypada to, ze vsechny opisuji jedna od druhe, vsechny maji velmi podobne informace. Nejvice toho pohromade jsem nasel na teto (anglicke) strance. Ostrovy maji i svou vlastni stranku http://www.farasan.org, ale ta je jen v arabstine. Nastesti je tu Google a jeho (jakes takes) preklady, takze se dovidam, ze ostrovy bylo uz od staroveku dulezitou soucasti "namorni hedvabne stezky", kterou proudilo zbozi do jemenskych a omanskych pristavu. Pak je ovladali Turci (Otomanska rise), kteri zde postavili a udrzovali i strazni pevnost. Za druhe svetove valky tu na malem ostrove postavili jinou pevnost Nemci, udajne jako municni skladiste (ale ta neni normalne pristupna turistum).


Samozrejme, nejvetsi atrakci je more a jeho koralovy zivot. Snokelujuji cely den, k tomu popijim "soft drinks" (jak take jinak v Saudske Arabii), libuji si v teple vode a necham se unaset pocitem neskutecna. Spolecnici foti i pod vodou:

• Podvodni film na YouTube
• Kolekce podvodnich fotek z naseho skorkelovani
• A jeste jeden film, prurez celym vikendem.

Ostrovy maji take gazely, jezdi se na ne kouknout auty na pisecny placek, sporadicky porostly keri. Gazely jsou male a neni mi uplne jasne, jak se tam uzivi. Jsou videt na jedne fotce na rajceti: http://msenger.rajce.idnes.cz/Saudi_Arabia_-_Farasan_Islands/ .

Jidlo v hotelu je vyborne. Pruvodce "Lonely Planet" ma zrejme pravdu, kdyz popisuje jizanske zeny (Jizan je regionalni mesto na pevnine, odkud se na ostrovy jezdi) jako vyhledavane kucharky. Poprve take po veceri pokuruji ze "shishy", vodni dymky, kde se hutna tabakova napln s vonnou primesi zahriva drevenym uhlim a pak se jeji kour nasava (dost obtizne) pres vodu do ust. Nahubek se posila kolem a kazdy z nej chvili nasava. Kour pak nekdo slukuje, nekdo ne. Jak rika klasik: "Jak kdo co snese".

Krater Al Wahba

Saudsko-arabska mozaika turistickych zajimavosti neni prilis bohata. Tedy alespon podle toho, co jsem zatim o Arabii precetl, dozvedel se ci navstivil. Takze kazda zajimavost je zajimava a lakava, i kdyby se za ni melo jet nekolik set kilometru. A to byl prave pripad krasneho vyletu do krateru Al Wahba, jehoz dno pokryva solne jezirko.

Al Wahba krater je vulkanickeho puvodu (prestoze nektere myty jej povazuji za nasledek dopadu meteoritu), ma prumer skoro dva kilometry a hloubku pres 250 metru. Jeho ploche dno je pokryto vrstvou soli, v dobach srazek je tam i opravdove jezero. My tam byli v horku (relativne malem, jen kolem 40 stupnu; v cervenci to jde az k padesati), takze jezero bylo bile, solne, tajemne, temer divukrasne.

Krater je vzdalen od naseho bydliste asi 450 kilometru. Na dvoudenni vikend je to dalka (zvlaste kdyz zpatky jsme si jeste zajeli k dalsi pamatce, takze domu to bylo skoro 700 kilometru), ale tak uz to v tehle velke Arabii chodi (a nezapomenme, ze litr benzinu tady stoji jen 2 ceske koruny).

Sestup do krateru je lehky, zadne lezeni, je tam nove upravena pesinka, ktera se vine kraterovou stenou. Pesina ma jen na jednom exponovanem miste pouzitou zeleznou traverzu, jinak je tvorena jen z umne naskladanych kamenu a hliny. Dolu nam to trvalo necelou pul hodinku. Pak jsme jeste presli napric cely krater po solnem podkladu. Na konci jsme nasli geokes, doplnili se vodou a vydali se zpet. Zkusili jsme jinou cestu, ale vcas jsme se obratili a vraceli se zase primo nahoru k zaparkovanemu autu. I tak nam to trvalo pres dve hodiny - hlavne diky memu snecimu postupu, dehydrataci a zpropadenemu horku. Ono se opravdu v tom vedru chodi hure. Ja jsem se plahocil, ale Jitka stacila pobihat kolem a sbirat plastikove odpadky, kterymi je bohuzel Arabie doslova pokryta. Nastesti jich v krateru neni tolik, jako kolem silnic, mest nebo mist, kam se dostane vice lidi.

Na planine u krateru jsme si postavili stan na prvni noc v pousti. Jitka spala v aute, ja v malickem stanu. A zjistil jsem, ze vlastne vubec nevim, jaky stan je nejlepe v pousti pouzivat. Protoze je ve stanu v noci horko (pred pulnoci tam bylo porad pres tricet stupnu), je treba vetrat. Myslel jsem tedy, ze stan s moskytierou bude vhodny - ale ouha, moskytiera poustela dovnitr jemny pisek. Byl trochu vitr, mensi pisecna bourka, opravdu nevelka, ale za chvili jsem byl cely pokryt piskem, jako kdyz se povaluji na plazi. Pisek byl vsude, nejvice vadil v ocich a trochu pri dychani. Pretahl jsem si pres oblicej tricko (ale nezapominejte, ze tam bylo porad pres tricet stupnu!) a cekal, az se vitr utisi. Pak uz to slo. Jen by me zajimalo, jak to delaji ve svych stanech beduini. Zatim ty stany, velke jako vojenske hangary, znam jen z dalky.

Druhy den jsme jeste zajeli do stare turecke pevnosti Al Muwayh. Vedeli jsme o ni jen diky jedne geokesi v okoli. Chteli jsme tam jet napric terenem, ale nenasli jste kudy, takze jsme nakonec vyuzili nove upravnou asfaltku, ktera vede pobliz. Nebylo tak lehke nalezt na Internetu neco o pevnosti, nakonec mi nejvice pomohl tento link od jednoho nezavisleho fotografa: http://nidalm.com/blog/travelography/the-ruins-of-old-muwaih/. Odpradavna byly v Arabii dva hlavni obchodni smery: jeden ze Syrie do Mekky a dale na jih do Jemenu, druhy napric arabskym poloostrovem, od more k mori. Az do spojeni vychodni a zapadni Arabie (v prvni puli dvacateho stoleti; vznik Saudske Arabie) ten druhy smer nebyl prilis bezpecny. Proto na jeho ochranu byla postavena rada pevnosti a obrannych vezi, jednou z nich je prave Al Muwayh. Kdyz nebezpeci polevilo a pak hlavne, kdyz asi o ctyricet kilometru jizneji postavili dalnici mezi Jeddah a Ryiadem, ztratilo mesto i pevnost vyznam, lide mesto opustili a postavili si nove mesto hned u dalnice. Stary Al Muwayh je pitoreskni smes rozpadnych hlinenych domu, jeste stojiciho minaretu a velke pevnosti, kterou ted restauruji (vcetne stavby pristupove asfaltky). Mimochodem pevnost byla take loveckym utocistem byvaleho krale AbdulAzize, ktery odtud vyrazel do pouste na lov.

Zaverem jeste jedna zajimavost: nemuslimove nejen, ze nemohou do hlavni mesity v Mecce, ale nemohou ani pouzivat dalnici, ktera Mekkou projizdi. Proto jsme museli Mekku objizdet "bypassem", na ktery nas navedly takoveho smerovky.

Fotky z vyletu jsou na rajceti: http://msenger.rajce.idnes.cz/Saudi_Arabia_-_Al_Wahba_Crater/.



A uplne nakonec, abych nezapomnel: velbloudi jsou kolem vsude:

Taif - mesto ruzi

Taif (http://en.wikipedia.org/wiki/Taif) je pulmilionove mesto, rozlezle po kopcich jizne od nam nepristupne Mekky, ktere vubec na velke mesto nevypada. Ale tak je to s vetsinou arabskych mest, ktere jsem doposud videl.

O nasem vyletu do Taifu uz psala Jitka, ja bych se ted zminil podrobeji o jedne z hlavnich atrakci Taifu (vedle prijemneho klimatu, ktery v okoli vyuzivaji i kralove), kterymi je pestovani ruzi pro kosmeticky prumysl. Cerpam hlavne z anglickych stranek http://www.fragrantica.com/notes/Taif-Rose-115.html.

Kdyz projizdite Taifem, pruvodce se muze ukricet, kdyz spatrite ruzicku. Zdalo by se, ze je to mesto utopene v ruzich - rozhodne tomu napovidaji turisticke letaky. Takovy pocit jsem ale nemel. Sem tam se zelena par keriku ruzi, nekdy i na vetsi plose. Ale neni to tak, ze by oci prechazely premirou zelene. Vsechny ruzove (nebo se rika "ruzeci"?  :-) ) farmy nejsou ovsem jen ve meste samem, ale i v okolnich horach. Takze jsme mozna ty "oci prechazejici" vjemy minuli. Kazdopadne tady ale ruze jsou a manufaktury na jejich zpracovani take.

Taifska ruze (Taif Rose, Ward Taifi - Rosa damascena trigintipetala) je znama spise jako Damasska ruze (Damasc Rose), kterych je po svete (zejmena v Bulharsku a Turecku) nekolik variant: Podzimni damasska ruze (R. damascena sempervirens) a Damasska ruze Kazanlik (Rosa damascena trigintipetala). Je to maly, 1-2 metry vysoky trnity ker s drobnymi ruzovymi okvetnimi listky.

Neni uplne jasne, jak se Damasska ruze dostala do Taifu. Kvuli podobe s ruzi z bulharskeho udoli Kazalnik se ma zato, ze taifskou ruzi privezli z Balkanu Turci. Ale tato ruze, jejiz jmeno v turectine mimochodem znamena "vhodna pro destilacni kotlik", ma puvod v Persii (Iranu), kde v okoli Shirazu a Kashanu jsou velke plantaze techto ruzi. Takze mohla byt privezena do Taifu i odtamtud, nebo i z Indie.

To nejpodstatnejsi na taifske ruzi je jeji prijemna a silna vune, ktera ruzi predurcuje k vuyziti v kosmetice. Ruze se sklizeji v dubnu, kazdy den brzy rano, protoze ruze rozkveta za usvitu a je treba ji utrhnout drive nez vyjde slunce a denni horko znici jeji olej pouzivany na vyrobu "ruzove vody".

Na vyrobu 11 gramu (mini lahvicky) vonne tresti (anglicky "attar") je treba asi 40 tisic kvetu a prodava se pak za 400 dolaru. Pruvodci mluvi o teto tresti a take o ruzovem oleji. Nejsem si uplne jist, zda to je totez, ale rozhodne je to blizko. Vedle toho manufaktury take produkuji ruzovou vodu (rose water), ktera je uz daleko levnejsi (tretina litru za 2-3 dolary). Ruzovy olej ma (rikaji) mnohe terapeuticke ucinky, pomaha kde s cim, vcetne jako silne sexualni povzbuzovadlo nebo prostredek na zmirnovani psychologickych problemy zen v prechodu. Je vyraznou ingedienci arabskych parfemu. Ruzova voda je pouziva zevne ale take se pije.

Do destilacni manufaktury privazeji farmari kosiky ruzi. Ruze se spocitaji: nejprve se odpocita 25 kvitku. Ty se daji na vahu a vyvazi se, do rovna, dalsimi kvitky (ktere se tedy uz nemusi rucne pocitat). Obe misky vah se pak sesypou, takze mame ted (asi) 50 kvitku. Ty se daji zase na vahu a zase se dorovnaji a zase sesypou. Takze uz mame sto kvitku, pak 200, pak 400, atd. Timhle zpusobem se relativne rychle "spocita", kolik kvitku farmar do manufaktury privezl, a podle toho dostane zaplaceno. Nadoba velka asi jako nas chmelovy vertel se plati 70 rijaly (asi 20 dolaru).

Kvety se pak nasypou do kotle, prida se voda, vcetne ruzove vody z predeslych detsilace k obohaceni. Pod kotly se pak topi a kvitky se destiluji a vysledne pary se pak staceji do lahvi. Z povrchu se pak sbiraji gramy ruzoveho oleje (na olej se musi destilace opakovat, aby se ziskala vyssi koncentrace).

Kudy jsme jeli a kde Taif a okoli vlastne ve svete je, je videt z EveryTrailu.  Stejne fotky (plus nejake navic), ale prehledneji usporadane, jsou na rajceti: http://msenger.rajce.idnes.cz/Saudi_Arabia_-_Taif/.

Prijela Jitka

12. dubna, presne v den, co poprve letel Gagarin, priletela Jitka, aby tady nejakou dobu pobyla. Coz je od ni trochu odvazne, jezto pro zeny to tu neni tak jednoduche jako jinde. Ve vlastnim kampusu je temer vse normalni, zadne zvlastni obleceni se nevyzaduje (oficialni manual zde pravi, ze nikdo, ani muzi ani zeny, nemaji nosit nic, co by "urazelo city hostujici zeme", zejmena pak nemame nosit nic, co by bylo "prilis odhalujici"). Ale mimo kampus jednak nemuze zena ridit zadny dopravni protsredek, a to vcetne kola, jednak musi nosit cernou "abaju", anglicky abaya,(nastesti nemuslimky nemusi prikryvat ani oblicej ani vlasy) a jednak nemuze chodit po ulici bez manzela nebo jineho pribuzneho (to se ale tady, na zapade Saudske Arabie, ne vzdy dodrzuje; jinde, zejmena v Ryiadu, je to mnohem prisnejsi).

V kampusu museli jen vyresit, jak a koho poustet do bazenu. Mit tam vsechno naraz bylo i na tolerantni KAUST trochu prilis. Tak mame tedy dva bazeny: jeden je jen pro zeny a je ohrazen nepruhlednou zdi. Druhy bazen ma rozdeleny cas na koupani rodin (kde se tedy mohou dohromady koupat zeny i muzi) a na koupani muzu. Zeny na tom tedy vyhraly, jezto jejich bazen je jen pro ne, od sesti od rana do deseti do vecera, a Jitka to ma do nej mene nez 100 metru, jen pres ulici.

Jitka zacala hned po prijezdu psat vlastni blog, se kterym si dava vice prace nez ja se svym: pise tam cesky i anglicky. Klobouk dolu. Najdete ho tady:  http://jitka-saudiarabia.blogspot.com/.

Jeste pozdniho vecera po Jitcine priletu si Jitka koupila kolo (na jizdy v kampusu), a dva dny pote jsme se rozhoupali a koupili si auto:

Navsteva mesity

Mesity jsou tady vsude. Jenom v kampusu KAUSTu jich je pet. Nekde jsem cetl, ze spravne by mely byt tak huste, ze kazdy Muslim by mel mit nejakou v dosahu 800-ti metru (ale potvrzeno to nemam; wikipedia se o tom nezminuje). Saudska Arabie je znama stavitelka mesit doma i v zahranici - staveji tam, kde na mesity nemaji, i tam, kde se ma postavit neco velkolepeho. Wikipedia rika, ze od osmdesatych let Saudi utratili na mesity 45 miliard dolaru.

Na stezejni otazku, zda do mesity mohou nemuslimove, a kdyz ano, tak kdy, neni jednotna odpoved. Ja sam jsem dostal tady odpovedi obe: "Ale jiste, proc ne, kdykoliv vyjma casu modliteb." a "Ne, nikdy, mesita je jen pro Muslimy." Koran o tom rika jen tohle: "A nepřísluší modloslužebníkům starat se o modlitebny Boží, když sami o sobě dosvědčili, že jsou nevěřící." Pricemz modlosluzebniky se rozumi bud pohani nebo ti, kdo veri ve vicero bohu, a "starat se" znamena starat se i navstevovat. A jeste na jednom miste koran rika: "Vy, kteří věříte! Modloslužebníci jsou věru nečistota! Nechť se tudíž nepřibližují k Posvátné mešitě po tomto roce! A obáváte-li se kvůli tomu nedostatku, pak vás Bůh obohatí ze štědrosti Své, bude-li chtít, a Bůh věru je vševědoucí i moudrý." V praxi v Saudske Arabii a ve vetsine zemi, kde je Islam skoro statem, je pristup nemuslimum proste zakazan. Takze bylo dobre, ze tady udelali vypravu, kdy jsme se tam mohli podivat.

Hlavni mesita KAUSTu (The Grand Mosque) byla prvni dohotovenou budovou kampusu, staveli ji 11 mesicu. Vejde se do ni az 2500 modlicich (1200 v hlavni modlitebne pro muze, 300 v modlitebne pro zeny a jeste 1000 na dvore). Je vetsinou z mramoru (a ty mramorove desky navazuji svymi prirozenymi kresbami - takze to puvodne byl jeden kus; kdyz se ted kus mramoru rozbije, nahrazuji nejen rozbity kus, ale cely blok, aby zase ty mramorove kresbicky na sebe pekne navazovaly). Tady je par fotek: http://msenger.rajce.idnes.cz/Saudi_Arabia_-_KAUST_Mosque/.

Okna v patre na obrazku vedou do zenske casti. Odtamtud je videt do hlavni modlitebny, tedy i na modlici se muze. Ale zpatky je pohled horsi, prakticky neni mozno zadnou zenu videt. Kazde okno ma v sobe sklo vazici 300kg a tvrde drevo, takze cele okno by melo vazit sedm tun. To se mi nezda, mozna myslel, ze sedm tun vazi okna vsechna. I tak je to dost. Troje dvere do hlavni modlitebny take nejsou zanedbatelne: kazde staly 200,000 dolaru a kazde vazi 2,7 tuny. Drevo je dovezene ze severni Indie. Jsou tady na to specializove firmy, ktere delaji jen dvere mesit.

Male deti navstevuji mesitu od svych dvou az tri let - jdou s matkou do zenske casti. Kdyz je chlapci 6, zacne chodit s papinkem do muzske casti. Od 12 let (presne receno, jakmile nastala puberta) je navsteva mesity pro vsechny Muslimy povinna (aspon tady, v Saudske Arabii). Cetl jsem, ze neni povinna pro ty "chude duchem".

Modlitby ma Islam presne propracovane (mimochodem, arabsky se modlitba rekne "salát"). Kazdy se modli petkrat denne - a povest je, ze to melo byt petsetkrat denne, ale ze to Mohamed s Bohem usmlouval (to nemyslim ironicky, takhle to presne vypraveji).

Obrazek ukazuje, kdy se modli prave dnes. Je to zrejme cela veda, ma to co delat s vychodem a zapadem Slunce. Modlici se predtim presne urcenym zpusobem umyvaji (viz treba ceska wikipedie). Pak pokladaji hlavu na zem - i to vysvetluji vedecky, ze tim dochazi k nejlepsi rovnovaze telesnych stav a muze dojit nejlepe k relaxaci.

Pri navsteve jsme dostali koran (na odneseni domu). Cesky ho nemeli, ale nasel jsem stranku, kde koran cesky je a jeho preklad vypada i srozumitelne: http://islamweb.cz/koran/. Tam se treba dozvite (v kapitole o zenach): "A dávejte ženám obvěnění jako dar; jestliže vám z laskavosti dají něco z toho, tedy toho užijte ve zdraví a spokojenosti." Musel jsem se podivat do anglickeho textu, co ma byt to "obvěnění" - je to veno, ktere dava manzel neveste.

Zakonceme jeste jednou citaci z koranu: "Proti těm z vašich žen, jež dopustí se hanebnosti, vezměte jako svědky čtyři z vás. A jestliže tito to dosvědčí, podržte ženy v domech, dokud smrt je nezavolá anebo Bůh pro ně nepřipraví nějaké východisko."

Dodatek: Navstivil jsem tuto mesitu vlastne dvakrat: poprve dopoledne, kdy mi nefungoval fotak a podruhe s vetsi skupinou odpoledne (z te jsou fotky na rajceti). Ranni navsteva byla komorni, jen s jednou ruskou rodinou a jednou spanelsky mluvici Uruquaykou. Zde jsou fotky udelane zastupcem te ruske rodiny:  http://picasaweb.google.com/igor.chikalov/KAUSTGrandMosque?feat=directlink.

Mada'in Saleh - archeologicky vylet

Pruvodce Lonely Planet rika, ze pokud mate v Saudske Arabii cas navstivit jen jedno misto, jedte do Mada-In Saleh. Tak jsem se tam rozjel. Leteli jsme z Jeddah (coz se, mimochodem, rekne cesky Džidda, jak jsem se teprve nedavno dozvedel) do Mediny. Tam nas, ne Muslimy, ovsem nespustili z oci a policejni eskorta doprovazela nas autobus celou dobu. Medina je jedno ze dvou nejsvatejsich mest pro Araby, nejen ty Saudske, a nemuslimove tam nemaji pristup. Autobusem asi ctyri hodinky pousti do vesnice Al-Ula. Za sest mesicu maji blizko Al-Uly otevirat letiste - tak treba, az sem pojedeme znovu s Jitkou, uz poletime az sem.

Zajimava jsou tady vlastne mista dve: Vlastni vesnice Al-Ula (viz obrazek) a pak velke pohrebni mesto v pousti, asi 20km severneji (viz dalsi obrazek). Pro predstavu, kde jsme to vlastne byli, jsem trasu nahral na EveryTrail. Al-Ula je hlinena vesnice, dnes uz lidmi opustena (ziji vedle v normalni nove vesnici; posledni se tam odstehovali ale teprve asi pred triceti lety), ktera je ale moc a moc stara. Je o ni zminka i v bibli, protoze tady byla dulezita obchodni stezka. Pak prisel Islam a zase to bylo dulezite misto, jezto okolim proudili poutnici z Jordanska a ze severu vubec do posvatne Mediny a Mekky. Obrazky jsou jako obvykle na rajceti: http://msenger.rajce.idnes.cz/Saudi_Arabia_-_Al-Ula/. Jsou tu datlove palmy (konecne jako v Saudske Arabii vsude); ptal jsem se, kde berou ty stromy vodu. Pry tu zadne prirozene prameny nejsou (a reka uz vubec ne). Odjakziva se pouzivala na zavlazovani nachytana voda z destu. Ted si kazdy farmar necha udelat artezskou studni a tam bere vodu pro sebe i pro palmy.

Vecerni vychazka pousti (velka horka jeste nenastala, ale vitr tu je a nahani pisek vsude; nejvice ovsem do oci), standardni (az na skvele arabske dezerty) evropske menu v hotelu a uz je tu rano, kdy jedeme do Mada-in Saleh. To je pohrebiste (bylo to i mesto, ale domy nebyly kamene, tak tu uz zadne nejsou. Hroby preckaly). Je to misto, kde na zacatku naseho letopoctu zil kmen, jehoz hlavni mesto byla Petra v Jordansku. Tohle je proste "druha Petra" - mensi a mene navstevovana (tak jako cela Saudska Arabie; slysel jsem, ze Arabie uz sice dava turisticka viza, ale jen 100 za rok! - vsichni cizinci jsou tady tedy ti, co tu pracuji, tzv. expati - a neni jich tu malo). Fotky z teto casti jsou tady: http://msenger.rajce.idnes.cz/Mada-in_Saleh/.

Obe mista jsou dobre popsana na Wikipedii (v anglictine): http://en.wikipedia.org/wiki/Al-Ula a http://en.wikipedia.org/wiki/Mada%27in_Saleh.

Fatwa?

Vcerejsi mistni tisk prinesl clanek, ze jeden z Islamskych vudcu vyhlasil nad KAUSTem fatwu za to, ze KAUST provozuje (jako prvni v Saudske Arabii) koedukovane vzdelani. Clanek ale tady neberou lidi moc vazne, spise ho maji za "senzacechtivy zurnalism". Oni take vyznamni jini Islamsti vedatori ho odsoudili jako "vymysl senilniho pana". Ale stejne je to novy, a snad i nezvykly, pocit byt v instituci, nad kterou byl vynesen rozsudek smrti...

Nas dum, nas hrad...

Konecne to prislo. Zitra se stehuji do "sveho". Prestanu tloustnout v hotelu a zacnu tlousnout jinde. Tak honem chci ukazat par fotek, jak dum vypada neobydleny, nez Jitka do neho vnese atmosteru a nez ho ja zaneradim pocitaci, prehravaci a kabely.

Dum mam pronajaty od univerzity a lezi blizko skoro vseho. Najdete ho na mape pod cislem G3936, hned pres ulici od sportovniho strediska (kde by mel byt badminton, squash, posilovna a jine - jeste jsem to ale nenavstivil. Platim najem, ktery dela (dohromady vcetne elektriny - i na klimatizaci, ktera toho asi spotrebuje hodne, vody, Internetu, odvozu odpadku, udrzby, kdyz se neco poroucha, a kdovi ceho jeste) asi patnactinu meho platu. To mne pripada rozumne.

Dum je polovina dvojdomku, patrovy, dvouloznicovy. Dole je obyvak, kuchyne, pokojik pro sluzku, dva zachody, mala koupelnicka, komora s prackou a susickou a francouzske dvere na malickou zahradku. Hezky by se tam sedelo, kdyby tady nebyla triceti a vice stupnova vedra a neexistence piva. Ale treba to vecer pujde. Nahore jsou dve loznice, kazda s vlastni koupelnou a zachodem, obe maji dvoj postel, a pak jeste dve male terasy, na kazdou stranu (tedy z kazde loznice) jedna. Patra jsou propojena schodistem, ktere trochu pripomina nadrazni halu. Hodily by se sem treba arabske nastenne koberce. Nechme se prekvapit, jak to tu Jitka zaridi (ne, jeste tu neni, ale uz se to chysta).

Tak jeste ted ty slibene fotky a jdu balit: http://msenger.rajce.idnes.cz/Saudi_Arabia_-_House_3936/.

Vystrizek z novin - jednim slovem: stredovek

Neni pochyby o tom, ze Saudska Arabie je stredoveky stat, pravdepodobne je i to, ze islam je stredoveke nabozenstvi, bez ohledu na jeho fundamentalistickou odnoz, ktera to jen zhorsuje. Ale nechci filozofovat, chci vam jen ukazat jeden vystrizek z mistnich novin ("Arab News - The Middle East's Leading English Language Daily"):

 

Pro ty, kdo nectou plynne anglicky, jde zhruba o to, ze jeden saudsky Arab byl odsouzen za to, ze mel sest zen, k 120 ranam (za kazdou zenu 20). Islam dovoluje zeny ctyri, ale on jich mel sest (a vymlouval se pred soudem, ze ma jen zakladni skolu, ze nevedel, kolik zen vlastne islam dovoluje). To muze znit jeste humorne, ale horsi je, ze puvodne, nastesti to soudce pak zmenil, mel byt odsouzen k trestu smrti ukamenovanim - za neveru! V dalsich dnech pak noviny prinesly jeste opepreni: nabozenska policie (zde velmi vlivny organ; neco jako inkvizice za stredoveku) poprela, ze ten muz byl jeji agent, ze pry ho sice opravdu zamestnavala, ale jen jako hlidace (security) na nejakych stavbach.