Zakryvejte provokujici oci

(c) http://ibnlive.in.com

Neustale strety mezi panujicim kralem (a jeho snahami o reformy) a islamskymi konzervativci pokracuji. Tentokrat to vypada, ze bod ziskali konzervatisti:

Tento mesic byl navrzen zakon (jiny vyklad dokonce rika, ze uz byl prijat), narizujici zenam "s prilis atraktivnima ocima" je zakryvat (brylemi nebo zavojem). Zeny dosud musely nosit dlouhou cernou abaju, prikryvat si vlasy a, aspon v nekterych oblastech, si pres cast obliceje davat zavoj. Ted to vypada, ze budou musel zakryvat i oci. Nastesti to nebude (si vsichni myslime) platit pro cizinky (ty musi nosit jen abaju).

Zakon prosazuje (ci uz prosadila) nabozenska policie (oficialni nazev je "The virtue and vice committee"), stejny organ, ktery v roce 2002 pri pozaru divci skoly v Mecce zahanel divky zpatky do horici skoly, protoze se ukazovaly zasahujicim hasicum bez abaji a nektere i bez pokryvky hlavy. Tenkrat jich 15 uhorelo.

Podnet ke vzniku tohoto noveho zakona dal jeden clen nabozenske policie, ktery byl svedkem, jak na ulici napadli mladi vytrznici manzela, ktereho doprovazela jeho zena. Podle clena policie sarvatka vznikla prave proto, ze zena mela provokujici oci.

Kimova navsteva

Na par dni me navstevuje Kim (auto na skale na obrazku samozrejme ridi on). Jak se vlastne da Saudska Arabie navstivit?

No, uprimne receno, normalne se navstivit vlastne neda. Prestoze tu je kazdy ctvrty clovek cizinec a prestoze kazdy rok prijizdi do Mekky nekolik milionu muslimskych poutniku. Turisticka viza neexistuji (i kdyz se o jejich zavedeni uz leta mluvi), snad jen v jistych situacich existuji transitni visa (cetl jsem o nich u lidi, kteri se autem dostavali ze Sudanu do Evropy a prejizdeli saudsky poloostrov, nebo potrebovali projet autem do Omanu). Takze jsou to bud tzv. "viza pro poutniky", bez kterych se muslimove do Mekky nedostanou a na ktera jsou urcene rocni kvoty pro jednotlive zeme, nebo "sponsorovana viza" pro ty, kteri sem prijizdeji pracovat ci jinak sluzebne (treba jsou pozvani na veletrh ci konferenci). Sponzorem ale nemuze byt kazdy, jen oficialni instituce.

Jakmile tu jednou jste, muzete si sem pozvat sve pribuzne. Tedy takhle to aspon plati pro nas, zamestnance a studenty univerzity; dost pochybuji, ze stejna prava maji pracujici Pakistanci, Bangladesane ci Filipinci (kterych je tu z cizincu nejvice). Mohu sem pozvat svou manzelku (ale musim byt s ni oddan, partnersky vztah se neuznava), deti a jejich oficialni partnery, rodice a sourozence. Vydani viza sice dva tri tydny trva, ale normalne s tim nejsou zadne potize.

S Kimem jsme navstivili mista, o kterych jsem se uz zminil pred casem (archeologicke misto Mada'in Saleh ci lavove jeskyne), ale i nova mista, kde jsem dosud nebyl. Sem patri hlavne zulove skaly v pousti uprostred poloostrova (ktere primo vyzyvaji, aby na ne clovek vylezl nebo i vyjel autem).

Par dni naseho cestovani je ukazano tady: http://msenger.sweb.cz/files/maps/2011-11-With_Kim.html a fotky tady: http://msenger.rajce.idnes.cz/Saudi_Arabia_-_Granite_fields_and_more/.

Poust a skaly na severu

Nekolikrat jsem se uz zminil o "geokesovani", kdy hledate po svete pomoci sveho GPS krabicky ukryte podobnymi blazny, jako jste vy sami. Krabicek jsou po svete statisice a neni problem na ne narazit skoro kdekoliv. V Saudske Arabii vsak jejich hustota povazlive zaostava za svetem, takze je treba se za nimi vydavat dale. A kdyz navic jsou v zajimave oblasti, kde se tmave zluta poust snoubi s nacervenalymi piskovcovymi skalami, je to jasny cil.

Je to na vikend trochu z ruky, pres devetset kilometru jedna cesta, ale Saudska Arabie je velka a benzin skoro zdarma. Jsem moc rad, ze tentokrat nevyrazim sam,  doprovazi me kamarad Standa. Vydavame se do oblasti, kde budeme muset jezdit mimo cesty, primo piskem pouste, takze radeji bereme dve auta. Jedno muze tak lepe pomoci druhemu, kdyby byl problem.

Cesta trva asi deset hodin - a najednou jsme tam. Vypoustime asi tretinu vzduchu z pneumatik, aby se auta na pisku lepe pohybovala a vyrazime "off-road". Oblast je uz blizko jordanskych hranic - poznavam stejny typ skal i pouste jako byla Wadi Rum v Jordansku. Skaly mohou byt horolezecky velmi atraktivni - ale nikdo tu asi moc neleze, rozhodne jsme nikoho nevideli, a ani zadnych lezeckych cest jsem si nevsiml.

Pro ty, kdo neco vedi o geokesovani, je to trochu nezvykle: Nekdo sem umistil sedm krabicek uz pred pul rokem a dosud se je nikdo nepokusil najit. Srovnejte to s novou krabickou v Praze, kde ji prvni najdou casto do hodiny od publikovani jejich souradnic. Ty zdejsi krabicky jsou ulozene evidentne ne prilis zkusenou "kacerkou" (to, ze jde o zenu, poznava Standa - a spravne, jak pozdeji zjistuji - podle barevnych motivu na a v krabickach), takze obcas musime odhadovat, kde presne maji byt. Ale vsechny nas zavadeji na moc pekna mista. Ta, kdo je ulozila, mozna nebyla zkusena kacerka, ale znala to tady. Tezko bychom sami nasli ty piskovcove oblouky, jeskynku nebo treba podivne skalni kresby a vrypy.

Konecne, kouknete se na fotky (tentokrat focene Standou, mnohem lepsi, nez umim udelat ja): http://msenger.rajce.idnes.cz/Saudi_Arabia_-_North/.

Oblast neni bez lidi. Ziji tu beduini i se svymi velbloudy, kteri se obcas (mozna spise casto) zatoulaji i tam, kam nemaji (auto vpravo ridim ja, zezadu situaci foti Standa):

Na vikend v Libanonu

Libanon sousedi se Syrii i Izraelem, ma velkou komunitu krestanu i muslimu, odjakziva tam bylo plno cizincu a jejich vlivu - dejte tohle vse dohromady a bude jasne, ze to Libanonci nemeli vzdy snadne. Nekdy byla obdobi, kdy se do zeme hrnuly penize, jindy se tam jen zabijelo. A protoze je to mala zeme, kde se veci meni rychle, nikdy presne nevite, jak moc je tam zrovna ted bezpecno. Kdyz vam k tomu jeste kamarad Akela posle SMSku, ze Libanon je podle Globalniho indexu miru na 137. miste ze 153 zemi z hledika bezpecnosti, trochu zavahate, zda jste na spravnem miste ve spravne dobe. Ale jedete stejne, jak jinak.

Priletam na bejrutske letiste kolem pulnoci, pujcuji si auto a s pocitem, ze nic nemuze prekonat saudsko-arabske ridice, vyrazim do ztemnelych ulic. Ztracim se temer okamzite a menim nazor na saudske ridice. V Saudske Arabii delaji sve blaznive kousky aspon na sirsich silnicich, tady je delaji v ulickach, kam se auto prakticky nemuze vejit (ale nakonec se vzdycky nejak vejde). V jedne ruce volant, v druhe ruce GPSku, nad brylemi koukam na silnici, skrz bryle na malicky displej GPSky. Anglicky se tomu rika hezkym slovem "challenge".

Mam pro Libanon slabost, protoze je to zeme, kterou jsme (autostopem) navstivili s Brkem uz v roce 1975, prave pred vypuknutim 15-ti lete obcanske valky mezi musliny a krestany, valky, ktera udelala z Bejrutu frontovou zonu a zdevastovala tuto "Pariz vychodu" (jak byl Bejrut nazyvan). Na tomto obrazku (je opravdu z roku 1975) jsou, s trochou nostalgie, slavne libanonske cedry (Brko, tvou fotku jsem bohuzel nenasel). Obcanska valka odeznela a Libanon se snazi, co muze, dostat zpet na mapu bohatsiho sveta. Moznosti k tomu ma: historicke pamatky, prekrasne hory (vcetne nekolika lyzarskych center), nadherne Stredomori, libanonska kuchyne a, snad, v posledni dobe vzrustajici zajem investoru a turistu.

Ja vyuzivam tridenniho prodlouzeneho vikendu a projizdim Libanonem po uzkych horskych silnickach az k Baalbeku, mocne pripomince rimske rise, a mozna i pripomince mnohem vzdalenejsi - aspon podle "Vzpominek na budoucnost" Ericha von Danikena. Tahle vychodni cast Libanonu je stale domenou hnuti Hizballah, militantni "Bozi strany", ale jejich zlute vlajky nejsou uz videt vsude, mam pocit bezpeci, takze se vydavam i do malych vesnicek po silnickach, kde sotva projedu. Krasny kraj, smutna historie.

Trasa meho putovani je na http://msenger.sweb.cz/files/maps/2011-09-Lebanon.html a fotky na rajceti zde: http://msenger.rajce.idnes.cz/Lebanon/.

Saudsky statni svatek

23. zari se v Saudske Arabii slavi "Saudi National Day" jako oslava zalozeni saudskeho statu kralem Abdulaziz Al Saudem v roce 1932. On sice uz mel vsechna uzemi patrici dnes do Saudske Arabie dobyta od roku 1925, ale teprve v roce 1932 oficialne zalozil "Kralovstvi Saudska Arabie" (presnejsi preklad snad je "Kralovstvi Saudskych Arabu"). Letos je to tedy 79 let od zalozeni Saudske Arabie. Tento den jsou v ulicich ruzne prehlidky, lide mavaji vlajkami a ministri vystupuji v televizi. Proste jako kdekoliv jinde. Vloni Google dokonce zmenil pro tento den (a jen pro nektere zeme) sve logo.


Tento svatek se slavi teprve od nedavna, tusim od roku 2005. Nekde jsem cetl, ze nebylo uplne bez problemu zacit slavit jiny nez islamsky svatek. Islamske svatky jsou prisne jen dva v roce, konec Ramadanu a konec Hadze (coz je tyden putovani do Meky). Muslimove, hlavne ti zijici v zapadni Evrope a v Americe, to nemaji jednoduche, kdyz se kolem nich slavi nenabozenske svatky. Co maji rikat svym detem, kdyz se kolem nich prohaneji kostymovani spoluzaci pri Haloweenu nebo posilaji zamilovana valentynska srdicka? Dokonce i s narozeninami maji trochu potize, protoze spravne se i narozeniny maji pocitat podle lunarniho kalendare, takze je mate kazdy rok podle naseho slunecniho kalendare jindy. Vysvetlujte to pak detem.

Saudsky statni svatek je nepracovni den - a kdyz pripadne na vikend (ctvrtek nebo patek), tak se udela volno v sobotu. Tak tomu bylo i letos - takze jsem mel prodlouzeny vikend a zaletej jsem si navstivit Libanon. Ale o tom az priste.

K Perskemu zalivu (Kuvajt, Katar)

Na prelomu srpna a zari skoncil Ramadan, coz je prilezitost pro tydenni volno (uz jsem o tom vloni jednou psal). Letos jsem se vydal napric celym arabskym poloostrovem na vychod, do Kuvajtu a Kataru. Je to dlouha cesta (mapka tady), pres pet tisic kilometru, spolecnikem mi tentokrat bylo jen auto. Trochu jsem cestou geokesoval (vetsina arabskych geokesi je prave na vychode zeme, v okoli hlavniho mesta) a trochu si potil pri horkych noci ve stanu (33 stupnu kolem pulnci, tricko jsem si natahl jen jednou - kolem ctvrte rano, spacakem jsem se neprikryl nikdy). Mel jsem asi kliku, ze jsem nikde nezapadl do pisku (i kdyz jsem byl na to trochu pripraven, nechal jsem si svarit u mistniho kovare bytelne "zebricky", po kterych bych se snad z pisku vyprostil) a ze jsem nikde nepichl (je to trapne priznani, ale jeste jsem v zivote nemenil pneumatiku a jen tusim, ze a kde mam v aute hever).

Ani me nepichl skorpion (tedy cesky lepe stir), ale aspon jsem ho poprve videl. Mel jsem ultrafialovou baterku, v jejimz svetla skorpioni svetelkuji. Tak takhle jsem si posvitil, nez jsem postavil stan. A hle, co tam bylo :-)


Z hlediska spani, to byl vubec trochu pomichany vylet. Protoze do Kuvajtu i Kataru potrebuji vizum, musel jsem mit nejakeho garanta (rika se tomu tady "sponsor"), ktery o vizum pozada. To muze byt i nejaky luxusni hotel - ale ovsem pak clovek musi v tom hotelu take prespat. Takze v Kuvajtu i Kataru jsem prenocoval v petihvezdickovych hotelich, ale dalsi noce jsem kempoval pod hvezdickami v arabske pousti.

Jedna drobna prihoda z geokesovani: V Saudske Arabii nove kese zustavaji relativne dlouho nenavstivene, zejmena ty dale od Riyadu. Takze nebylo divu, ze jedna kes u hezke skaly (John Brown's Rock - na obrazku) uprostred pouste, zalozena (ci spise nove obnovena) nekdy v cervnu, nemela jeste prvniho navstevnika. Zajel jsem tedy k ni (nadherna cesta mezi beduinskymi tabory a skrabani se na skalu v 45 stupnich - teploty nikoliv sklonu, kdy si ruce o skalu doslova palite) a skutecne se zapsal do jeste cisteho sesitku. Kdyz jsem pak pozdeji doma zapisoval svou navstevu i na geokesove webove stranky, vidim, ze kes, ktera dva mesice odpocivala bez navstevy, dostala necele dve hodiny po mne, tentyz den, jeste druhou navstevu. A take od Cecha! Jak mi potom vypravel emajlem, prijel ke kesi pozdeji, protoze cestou pichl. Tak at mi pak nekdo vyklada, ze neexistuje "kolektivni vedomi" :-)

Zajimava byla i silnice cestou zpatky, kterou postavila a udrzuje hlavni zdejsi ropna firma (Aramco). Jedete bez jedine zatacky pres dve stovky kilometru! - kolem jen pisek a sem tam nejaky buldozer, protoze se ze silnice musi pravidelne odstranovat pisek, ktery sem poust stale nahani.

Jednou jsem se take vydal odlovit jinou geokes plazenim do skalni pukliny, ktera vedla ke svisle sachte, kudy se dalo zebrikem vylezt na vrcholek. Nastesti kes byla v te plazive casti (i tak to byla drina - prach, horko, ostre kameny), takze jsem nemusel spolehat na zebrik diskutabilnich kvalit (je videt na jedne z fotek). Kdyz jsem tak smatral ve tme pod kameny, dychal horky prach a predstavoval si, kdo a kdy by me odtud vytahl, napadlo mi (asi ne poprve): "Mam tohle opravdu zapotrebi?" :-)

Fotky z cesty jsou na rajceti: http://msenger.rajce.idnes.cz/Saudi_Arabia_-_To_Kuwait_and_Qatar/.

Kuvajt

Je zeme, ktera doslova "plave" na rope. Ma zrejme nejbohatsi zasoby ropy ze zemi arabskeho zveta. My ji asi zname hlavne ze zprav z prvni valky v Perskem zalivu z roku 1991. Tehdejsi iracka invaze, spise tedy jeji nasledky a dlouhodoba pritomnost Americanu, zmenila Kuvajt velmi podstatne. Drive byl Kuvajt svou islamskou prisnosti velmi blizko Saudske Arabii; dnes vetsina zen na ulici ma sice stale zakryte vlasy, ale uz ne tak casto oblicej, nikdo nemusi chodit v cerne abaye, zeny ridi auta, obchodni pasaze jsou plna kin (v Saudske Arabii zadne verejne kino jeste neni).

Kdyz prvni saudsky vladce, Al-Saud, zakladatel dnesni dynastie, sjednocoval saudske beduinske kmeny, chtel pripojit i Kuvajt. Ale bitvu u Al-Jahry (asi 40 km od Kuvajt City; 1920; bitva u pevnosti Red Fort) prohral - take proto, ze Kuvajt podporovala Britanie. Britove pak sjednali dohodu, ze tretina tehdejsiho kuvajtskeho uzemi bude spolecna Saudum i kuvajtskemu sejkovi. Tak to trvalo az do sedmdesatych letech minuleho stoleti, kdy se o tuto cast formalne podelili a hranice byla ustanovena definitivne.

Kuvajt ma sice hodne nafty, ale nikdy nemel zadnou vlastni pitnou vodu. Voda se dovazela na lodich z jinych pristavu Perskeho zalivu. Pruvodce Lonely Planet uvadi, ze v polovine minuleho stoleti se denne privazelo na malych lodickach do Kuvajtu az 300 tisic litru vody. Tento lukrativni obchod skoncil az v padestaych letech, kdy Kuvajt zacal desalinovat vodu morskou. A tak je to dodnes.

Kuwait City

 

Drive to bylo habesske cisarstvi

Kmenovi vladci, kralove a nakonec cisarove se postupne stridali ve vedeni tohoto velkeho africkeho uzemi, aby slovutny cisar Menelik v roce 1896 ohromil svet, kdyz porazil bez cizi (tedy britske ci francouzske) pomoci italske kolonialni sily. Bitva u Adwy byla jedna z ojedinelych africkych bitev, kdy mistni sily porazily kolonialni vojsko. Italove se ovsem vratily pred druhou svetovou valkou - zapani velmoce se zachovaly podobne jako v pripade Ceskoslovenska (a to tady byl blizko Suezky kanal a slo o pristup k rope). Etiopie (ano, to je ta zeme, o ktere je rec) byla okupovana az ro roku 1941, kdy ji osvobodili Britove, tehdy uz ve valce s Italii. Po valce nabyla zeme jako prvni africka zeme skutecnou nezavislost (vzdyt krome kratke italske okupace byla nezavisla uz davno), ale bohuzel spatne vedeni a tim i nesmirne hladomory zacatkem sedmdesatych let vedly k nastupu tzv. "Vyboru", sovetsky orietovane militantni strany, ktera v roce 1974 vyhlasila Etiopii socialistickym statem. A slo to jeste vice z kopce az do roku 1991. Ted maji v Addis Abebe muzeum nazvane "Rudy teror".

Hlavni mesto Addis Abeba (anglicky prekvapive jmenovane Addis Ababa) je od meho pusobiste jen trochu pres dve hodiny letu - a vizum se dava pri priletu, tedy zajimavy cil vikendoveho vyletu. Etiopie ma daleko zajimavejsi mista nez je Addis, ale na ta by vikend nestacil, zeme je velka.

Addis je typicke africke velkomesto: velky provoz aut, zadne chodniky, lide pletouci se mezi auty, hluk, smog. Ale take vyrazne dobre jidlo (to nejzajimavejsi je tzv. "Wat", masova a zeleninova michanice, silne korenena a podavana na nakyslych plackach "injera", ktere spise pripominaji houbu nebo zaclonovinu a jsou upecene ne z kukurice nebo psenice ale z travy miličky habešské. K tomu pivo (tady opravdu vsude a levne; je tu hodne Islamu, ale zije zde velmi rovnopravne s krestanstvim) nebo zdejsi specialitu, vino z medu (mrzi me, ale nejak jsem ho nesehnal ani na ochutnani). A ovsem prava etiopska kava, nejvetsi vyvozni artikl teto zeme. Popijim ji ve vyhlasene prodejne i kavarne "Tomoca". Ale to uz jsem na ceste do Narodniho muzea za mym hlavnim cilem: Lucy.

Lucy je nekolik stovek kosti tvoricich dohromady asi 40 procent kostry Australopiteka, hominida zijiciho asi pred 2 az 4 miliony let a uz chodiciho vzprimene na dvou nohach. Byla objevena v Etiopii v roce 1974 a je (spise byla) povazovana za predchudce dnesniho Homo sapiens. Dnes se uz vi, ze jeji misto ve vyvojovem stromu lidi je na jeho postranni vetvi (je to zobrazeno graficky na jedne z fotek na rajceti). Presto je to vyznamny nalez a nemohl jsem odolat, kdyz to mam tak blizko :-). Lucy je mala a v muzeu vystavuji jen kopie kosti, originaly chrani pred povetrim ve zvlastnim depozitari.

Par fotek z prijemneho vikendu je na rajceti: http://msenger.rajce.idnes.cz/Ethiopia_-_Addis_Ababa/.

Kde se ropa meni v mrakodrapy

Navstivil jsem kratce, jen na vikend, Dubaj, coz znamena jak jmeno jednoho ze sedmi Spojenych Arabskych Emiratu (SAE nebo anglicky UAE) tak i jejich nejvetsi mesto. Spojene Arabske Emiraty jsou ve srovnani se Saudskou Arabii daleko mensi stat, ale lezi oba na Arabskem poloostrove, a velmi se Evropanum pletou. Dokonce se popletl vloni i celnik na Ruzynskem letisti, kdyz po me odpovedi, ze priletam ze Saudske Arabie, se s usmevem zeptal, jak se mi v Emiratech libi.

Jak SAE tak Saudska Arabie jsou muslimske zeme (jak take jinak mezi Araby), ale s velmi rozdilnym vykladem, co se smi a co se nesmi. Emiraty jsou silne liberalizovane a (skoro) vse, co pomaha obchodu, je dovoleno. Zeme lezi na pobrezi Perskeho zalivu a je tedy bohata na ropu. O penize tam tedy neni nouze a mistni Islam neprekazi v tom je pouzivat. Mene bohati, mozna i chudi, tam jiste jsou take, ale v Dubaji na ne narazite jen ztezi. Dubaj je velkolepa vyloha typu "Ukazte mi, co jste jeste nevideli, a my to tady udelame." Bylo to prvni misto, ktere jsem navstivil, kde jsem citil obludnost bohatstvi. Nejsem prehnane socialni, ale tady jsem mel chvilemi az pocit studu. Ale v jinych chvilich jsem jen obdivne ziral na mrakodrapy, cpal se dobrym jidlem a zaleval to (povolenym) predrazenym pivem.

Historicky vznikly Emiraty spojenim nekolika kmenu - tedy stejne jako Saudska Arabie - ale kmeny si zachovaly castecnou samostatnost v ramci urcite federace. Nikdo moc neveril, ze to takhle vydrzi, ale vydrzelo. Nejvice ropa tryska v Abu Dhabi, takze to je nejbohatsi Emirat a take hlavni mesto. Dubaj je nejvystavnejsi, nejturistictejsi, ale hlavni neni. Trochu tato dve mesta na sebe vrci, ale "co je dobre pro obchod...".

Vloni na podzim bylo v Dubaji nejvetsim hitem otevreni nejvyssi budovy sveta (tedy zatim nejvyssi). Je to Burj Khalifa, cesky Chalifova vez (162 pater, vrchol anteny ve vysce 828m). Je skutecne hezka (zvenku; vytahem jsem si nahoru nevyjel; pokud nejste objednani predem nebo nemate slevu od cestovky, stoji vytah pres sto dolaru). Technicky je to velmi zajimava stavba: musi resit problem pisecneho podlozi (stoji tedy na nekolika desitkach piliru, ktere sahaji az na pevnou skalu), moznych zemetreseni, nahleho pozaru i utoku teroristu (ano, i tady). Prostor kolem stavby je promenada s velkou fontanou, drahymi restauracemi, turisty a fotografy. Krome jidla tu nic nevypada arabsky - ty, ktere vidite pracovat, jsou z Filipin a jinych asijskych nebo africkych zemi. Dubaj je sice krasna, ale je to ten typ krasy "podivat se jednou a uz sem nemusim".

Ale ted se musim priznat k jednomu hrichu:

Ano, zalyzoval jsem si v nejvetsim halovem lyzarskem svahu. Venku ctyricet nad nulou, uvnitr jeden stupen pod nulou; v noci je tam minus deset, aby mohli pripravovat snih na dalsi den). Pujcite si vsechno, jen si musite prinest vlastni rukavice a cepici. Nejvyssi svah (na obrazku) ma prevyseni 60m, je 400 dlouhy a podle pruvodce ma hodnotu cerne sjezdovky. Tomu poslednimu ale neverte. Je to neco tak zvlastniho, ze jsem prekonal i svuj zmineny socialni ostych a na dve hodinky se stal "uzivatelem zbytneho". A libilo se mi to.

Skoncim poznamkou o Islamu. Jak jsem rekl, mnoho je tady dovoleno (alkohol je k mani, zeny smeji ridit auta, nemusi byt jen v cernem), mesit je daleko mene nez v Saudske Arabii. Ale moderni nadzemni dubajske metro, ktere jeste neni cele postavene, jsem v patek dopoledne pouzit nemohl. V patek dopoledne je totiz vzdy nejvetsi islamska tydenni spolecna modlitba (neco jako krestanska nedelni mse), kvuli ktere ani metro nejezdi, zacina provoz v patek az ve 14:00 hodin.

Fotky jsou na rajceti: http://msenger.rajce.idnes.cz/UAE_-_Dubai/.

Zenske pradlo budou prodavat jen zeny

Nektere veci je dobre videt v jejich perspektivach. Co muze byt samozrejmost pro nas, je pokrokem pro saudsko-arabsky svet. Vcera, 6.cervna,  saudsky kral vydal narizeni, kterym zakazuje prodavat muzum pradlo v prodejnach se zenskym pradlem. Vytvari tim odhadem pracovni prilezitost asi pro 6000 zen. Sice tim take bere praci soucasnym prodavacum, ale zeny tady maji daleko vetsi problem dostat praci. Navic kral slibil, ze dalsi obory, treba ve farmaceutickem prumyslu, budou nasledovat - budou tam vytvorena mista obsaditelne vyhradne zenami. Ministri vnitra a prace museji kralovo narizeni zavest do praxe behem jednoho mesice. No, uvidime... Ono totiz zakon narizujici neco podobneho je pry v platnosti uz od roku 2006, ale nikdo si ho dosud nijak nevsimal.

Kral byl zrejme inspirovan zenskou iniciativou, ktera si vytvorila prostor i na Facebooku, a ktera se uz pres rok snazi o podobny krok. To, ze zeny dosud museli kupovat sve spodni pradlo vyhrane od muzu, je silne proti duchu vseho, co je v Saudske Arabii bezne. Je to prece jen podivne, kdyz zena je zadrzena nabozenskou polici (jak se stalo treba vloni v Riyadu), kdyz popijela kavu ve Starbucku se svym kolegou, protoze to nebyl jeji pribuzny, a pritom si musi nechat predkladat podprsenky uplne cizim prodavacem.

Je to dalsi z kralovych kroku, ktere priblizuji Saudskou Arabii zapadnimu svetu. Vloni se nechal vyfotit se skupinou zen do novin - a od te doby se zacaly objevovat obrazky zen v casopisech. Ne nejak vyrazne, ale uz to neni tabu.

Biblicka hora Sinaj

Vsechna tri zakladni euro-americka nabozenstvi, tedy judaismus, krestanstvi a islam, maji spolecny zaklad (vsechna se odvozuji od proroka Abrahama, proto se jim nekdy rika souhrnne "abrahamovska nabozenstvi"), a tedy i nektere spolecne milniky. Hora Sinaj (2285m) na sinajskem poloostrove je jednim z nich. Podle bible je to ta hora, kam si Mojzis dosel pro kamenne desky s Bozimi prikazanimi. Tak jsem se tam na jeden prodlouzeny vikend vydal take - konecne Egypt je odsud jen kousek "pres vodu".

Letel jsem pres Riyad, kde jsem se spojil s polskym kamaradem Marcinem (mlady speleolog, pracuje v Riyadu) a pokracovali jsme do Sharm el-Sheiku na jihu sinajskeho poloostrova. Je to letovisko, kam se leta z cele Evropy (dokonce i EasyJetem z Anglie), ale kde ted bylo dost prazdno - kvuli arabskym nepokojum v posledni dobe. Prodavaci suvenyru byli tedy jeste neodbytnejsi nez obvykle. Trochu mi vadilo, ze se tady mluvi skoro vic rusky nez arabsky. Obchody s nazvy v azbuce typy "Vsjo dlja oligarchov" mi sice vadily, ale chut na pivo a morske jidlo mi nevzaly.

Sharm el-Sheik je silne rusofilni

K hore Sinaj, ktera je po silnici asi 200 kilometru daleko, obvykle vyrazi autobusy ze Sharmu kolem jedenacte v noci, dorazi pod horu mezi jednou a druhou rano a vsichni v noci slapou nahoru, aby kolem pate uvitali novy den. My to udelali jinak. Odjeli jsme k hore uz v poledne a vystoupali na ni jeste za svetla, kdy bylo nejen videt krasne kolem, ale byli jsme tam v podstate sami. Nasli jsme si misto na ploche strese nejake stavbicky a spokojene usnuli ve spacakach, oslneni pouze tisicem hvezd. Vedeli jsme, ze - i pres pokles turistiky - k ranu prijdou navstevnici. Ale ze jich bude tolik, to nas prekvapilo. Najednou zjistuji, ze mi na karimatce sedi anglicka devcata, vedle Marcina se chouli spanelsky par, a to jsme byli na strese dostupne jen po spatnem zebriku. Odhaduji, ze na pomerne maly vrchol hory prislo cekat na vychod slunce vice nez 300 lidi. Normalne jich pry chodi i pres tisic.

Na vrcholu Mojzisovy hory - hory Sinaj

Nejsou to jen zvedavi turiste, mnozi jsou verici poutnici. Slysim kolem hodne mluvit polsky - a nejeden beduinsky prodavac suvenyru, nabizec pokryvek nebo pruvodce s velbloudem mluvi velmi dobre polsky.

Pomalu sestupujeme po 3700 skalnich "schodech pokani" k upati hory, kde je uz od ctvrteho stoleti recky ortodoxni klaster Svate Kateriny. Je to patrne nejstarsi krestansky klaster (o prvenstvi se s nim pre jeden klaster v pousti jizne od Kahiry) - ktery, diky zvlastnim dekretum poroka Mohameda a dalsich kalifu, prezil okolni svet islamu ve sve puvodni podobe. Ma bohatou knihovnu, ktera svou vzacnosti se radi na druhe misto za knihovnu ve Vatikanu. Mnisi zde dokonce uchovavali mnoho stoleti jednu kopii puvodniho rukopisu bible (byla napsana ve ctvrtem stoleti). Koncem devatenacteho stoleti ji ale od nich vymamil jeden nemecky univerzitni ucenec - pry, ze ji necha opsat. Nikdy ji ovsem nevratil. Kanon byl venovan ruskemu caru, z jehoz sbirek jej komunisti v roce 1933 prodali za 100 000 liber britskemu muzeu, kde je dodnes (a dodnes se ho mnisi od Svate Kateriny snazi dostat zpet).

Klaster Svate Kateriny

Klaster stoji na udajnem miste, kde se Mojzisovi dal Buh spatril v horicim keri, keri, ktery sice horel ale neshorel. Povesti a nejruznejsich vysvetleni je mnoho, mozna je termin "horici ker" jen chybou prekladatele hebrejskeho textu. At tak ci onak, cela hora Sinaj je opravdovym symbolem neceho trvaleho, neceho, co je schopno spojit dohromady jinak dost nesmiritelna nabozenstvi. Libilo se mi tam - a fotky jsou na rajceti:
http://msenger.rajce.idnes.cz/Egypt_-_Mount_Sinai/

Ve znameni Skorpiona

V pousti ziji skorpioni. KAUST je na kraji pouste. Ergo: i v KAUSTu mohou byt skorpioni.

Nedavno jeden takovy kousl (spise se ma rikat "bodl") sedmiletou dceru kamarada Heikkiho, kdyz si hrala v garazi. Nic vazneho se nestalo: dostala injekci proti-skorpionoveho sera a zustala pres noc na pozorovani v nemocnici. Vedlo to ale k vetsimu zajmu, jake vlastne skorpiony mame tady kolem sebe a jak jsou nebezpecni. Heikki, z pochopitelnych pohnutek, o tom sepsal cely clanek, z nehoz vybiram.

Horke a suche podnebi Saudske Arabie je pro skorpiony idealni. Ukryvaji se nejcasteji pod kameny nebo ve sterbinach, aktivni jsou hlavne v noci, nejcasteji za horkych letnich noci. Jedna studie shledala v severni pulce Saudske Arabie pomerne velky vyskyt bodnuti skorpionem: 15% venkovskeho obyvatelstava je behem deseti let aspon jednou bodnuto. A bez vaznych nasledku. Coz je sice uklidnujici, ale jsem ted rozhodne opatrnejsi pri spani ve stanu v pousti. Skorpion, ktery bodnul Heikkiho dceru, byl mlady a tudiz (zvlastne pak to rozmacknuti, kdyz ho zabijeli) tezko identifikovatelny. Ale nejspise slo o silne jedovateho zluteho skorpiona ("Leiurus quinquestriatus") - (obrazek z wikipedie):

Jen asi 1% ze vsech znamych druhu skorpionu je cloveku nebezpecnych. Na druhe strane ale mnohe druhy, co ziji prave v Saudske Arabii, jsou z rodu "Buthidae". Tyto druhy pouzivaji nebezpecny jed neurotoxin. Scorpioni bodnuti bud zasahuje svaly a krev nebo pusobi primo na nervovou soustavu (to je prave pripad neurotoxinu), coz muze vest k porucham vseho mozneho (zvyseny tlak, poruchy srdce, silny sok) - a to i nekolik hodin od incidentu.

Skorpioni jed je obvykle smesi silne aktivnich proteinu, jednim z nich je chlorotoxin. Neni bez zajimavosti, ze tento protein je predmetem farmakologickeho vyzkumu, protoze v nemocnem organizmu zabiji rakovinou napadene neoroglie, podpurne bunky neuronu v mozku.

Osvetleni ultrafialovym svetlem, skorpioni v noci fluoreskuji; proste jsou dobre videt. Na(ne)stesti mam takovou rucni UV-lampicku s sebou - a Heikki chce, abychom sli nekdy lovit v noci do pouste skorpiony, ze si udela sbirku. Napisu o tom vice, pokud to nastane :-)

Uplne zaverem si nemohu odpustit jedno foto. Pred nekolika lety jsem totiz v Cine na jedne hostine jedl smazene skorpiony! Je to pomerne draha pochoutka a ja to jedl jen proto, ze jsem byl s postupujicim vecerem uz mene soudny, ovlivnem silnym cinskym "baijiu", vsudepritomnou koralkou, ktera se pije vsude v Cine (a kamardi Brko a Akela, kdyz jsem jim tenkrat lahvinku prinesl, svorne prohlasili, ze jsem asi prinesl spise nejaky cistici prostredek). Na fotce je kolega, ale ja to delal stejne:

Al-Balad, stare mesto Dziddy

Pracuji a ziji blizko druheho nejvetsiho mesta Saudske Arabie, a pritom jsem o nem jeste nic zvlastniho nenapsal. Navstivil jsem sice jeho starou cast hned v prvnim mesici meho pobytu tady, ale to jsem jeste nemel zakoreneny cit, co vsechno a kde vsude mohu fotografovat, takze nebylo co ukazat. Nedavno jsme ale s Jitkou navstivili mesto znovu - a tentokrat se uz nijak nemirnili s focenim (tedy budov; fotit osoby mi porad jeste pripada zbytecne troufale).

Jeddah, cesky Džidda, ma neco pres tri miliony obyvatel, je to nejvetsi pristav na Rudem mori a po Riyadu nejvetsi mesto v Saudske Arabii. Kdykoliv ctete nejake srovnani s Riyadem, skoro vzdy z toho Jeddah vychazi vitezne: je to liberalnejsi mesto, horko je snesitelnejsi a poustni pisecne boure mene caste. Take tam jsou ovsem velke dopravni zacpy, sileni ridici a nic moc k videni. Vsude se stavi, velke prostory jsou volna mista pripravena na stavby, ale ted jsou pokryta skladkami vseho druhu.

Puvod jmena se vysvetluje bud proste - znamena to "pobrezi" - nebo, a pro svou zajimavost tenhle druhy vyznam je obvykle uprednostnen, je to odvozeno z arabskeho slova "jaddah", ktere znamena "babicka". Babicka proto, ze podle povesti je v meste hrob pramati Evy (tedy "babicky nas vsech"). Misto hrobu je presne urcene, coz vedlo dokonce k tomu, ze v roce 1975 nechali duchovni misto zalit betonem, protoze se tu poutnici stavovali a modlili se k Abrahamovi a jinym prorokum nez jen k proroku Mohamedovi. K me hanbe dluzno poznamenat, ze jsem se sam nesel na ten beton jeste podivat; snad priste.

Vykopavky dokladaji sidliste alespon z doby 500 pred zacatkem letopoctu, a nejspise i z z drivejsi doby. Blizkost k Mecce dava ovsem Jeddah moznost bohatnout z poutniku. Anglicka wikipedia ma mnoha dalsich podrobnosti.

Z hlediska turistiky jsou tam v zasade jen dve mista: velka fontana na brehu more (nejvyssi na svete, strika do vysky pres 300 metru; vidavam ji casto z letadla pri pristavani) a stare mesto Al-Balad. V budoucnu k tomu mozna pribude i (po nejaky cas) nejvyssi budova na svete - chteji tu postavit stavbu pres kilometr vysokou.

Al Balad je smes modernich obchodnich pruchodu a zbytku starych domu s drevenymi vystouplymi okenicemi. Vetsina takovych domu byla nejdrive zbourana nebo modernizovana, a teprve pocatkem devadesatych let minuleho stoleti se zacalo se zachranou toho, co jeste zbylo. Ale na fotografiich na rajceti je videt, ze stav je porad dost ubohy:
http://msenger.rajce.idnes.cz/Saudi_Arabia_-_Jeddah/

Dluzno ale rici, ze ponicene chodniky a dlazba jsou zpusobeny letosnimi lednovymi povodnemi z privaloveho deste. Takove povodne se opakuji kazdy rok a vzdy jsou katastroficke, jak pro ulice mesta tak pro lidi.

Lavova pole a vulkany Khaybar

Nejak jsem se odmlcel. Ne proto, ze by se toho delo moc, spise naopak: zivot plynul v poklidu a zname se stridalo se znamym. Rozhodne se ale, byt zpetne, chci podelit o jeden nekolikadenni vylet do nedalekeho okoli. Pricemz "nedaleke" ve zdejsich vzdalenostech znamena asi 500 kilometru.

Harrat Khaybar - oblast s nejvetsimi lavovymi poli v Saudske Arabii. Z lavovych poli vystupuji vulkany a pod lavou jsou cetne lavove jeskyne a chodby (tzv. "lava tubes"). Zvlastnosti je ostre ohraniceni cernych a bilych vulkanu (vyrazne barvy jsou zpusobena ruznymi prevladajicimi mineraly).

Dva nejvyraznejsi bile vulkany, Jebel Abyad a Jebel Bayda, se podle sve barvy jmenuji i v arabstine. "Abyad" znamena "bily" a "Bayda" zase "bila". Trochu se stydim, ze vlastne nevim jiste, ktery je ktery (prameny se ruzni a na miste jsem na to nedaval dost pozor). My jsme rozhodne vystoupali na ten sirsi, krasne kulaty.

Problem neni na vulkany vylezt, ale spise se dostat do jejich blizkosti. Cesta (casteji spise necesta) vede pres lavova pole, kde pneumatiky musi byt nahusteny co nejvice (na rozdil od jizde po pisku, kde naopak musi byt silne podhusteny) a orientace neni jednoducha. Vzdy je treba najit misto, kde to vypada, ze tu uz nekdo projel - primo pres lavove skaly to proste nejde. Prvni den tedy stanujeme na loucce mezi lavou, sice na dohled od bileho vulkanu, ale nejisti, zda se k nemu druhy den autem prodereme. Prodrali jsme se - ale, verte mi, delat okliku ctyricet kilometru, abychom prekonali dva kilometry neprujezdne lavy, a to vse po kamenech a skalkach, to clovek s autem souciti. Konecne kouknete se na fotky: http://msenger.rajce.idnes.cz/Saudi_Arabia_-_Khaybar_Volcanos/

Oblast ma take podzemni prostory, tzv. "lavove tunely". U jedne z nich merim, fotim a vybiram misto pro svou geologickou "earthcache" (pro ty propadle kouzlu - ci zavislosti na - geocachingu: Lava Tube at Khaybar).

Cela oblast je zajimava i historicky. Osada Khaybar byla pred prichodem Islamu osidlena velmi produktivni zidovskou komunitou. Prorok Mohamed nad nimi sice zvitezil (bitva u Khaybaru, roku 629), ale jeste nekolik desitek let (nektere zdroje uvadeji i stovky let) mohli Zide zustat. Zrejme proste proto, ze nikdo z Arabu jeste neumel delat to, co oni (rukodelne vyrobky, efektivni zemedelstvi, obchodni zdatnost).

Posledni zastavkou naseho vyletu (byl jsem s prateli z Riyadu; ono neni dobre do skal i pouste vyrazet jen s jednim autem) byl "pruzkum" (proste navsteva) kamennych zidek a kamennych kol, ktere jsou dobre rozpoznatelne na (nekterych) satelitnich Google mapach. Nektere maji tvar detskych draku ("kites"), nektere klicovych direk ("key-holes"). Vysvetleni se ruzni: rodinna obydli, policka, hroby... Nikdo presne nevi a archeologove jeste moc nepatrali (Saudska Arabie je velka a pristup obtizny). Mne udivilo, jak vubec mohou byt tyto tvary tak dobre viditelne ze satelitu, kdyz zidky jsou cerne na cervem lavovem poli. Tam muze hrat roli, myslim, jen stin zidek - ale ony nejsou pritom nijak vysoke. Na obrazcich vidite, co je videt ze satelitu a jak to vypada ve skutecnosti:



A zaverem: tady je mapka, kde to vlastne bylo.

Islamsky Novy rok

S prichodem Noveho roku (toho krestanskeho, gregorianskeho, nikoliv islamskeho) bych vam chtel vsem popral vse nejlepsi a zpetne podekovat za vase ruzna prani. Na Silvestra jsem letel z Evropy zpet do Arabie, dal jsem si posledni pivo v Istanbulu na letisti a pulnoci jsem proplul nekde nad Rudym morem. Turecky pilot nam ani nepopral Noveho roku. A Turkish Airlines, se kterymi jsem letel, nepodavaji cestou do Saudske Arabie zadny alkohol - takze jsem si jen sam pro sebe popral, abych jeste chvili sel tou "cestou, kterou najdes jen ve svem udoli".

Lec dost nostalgie. S ruznymi Novymi roky je to ruzne - a jsou kazdy jindy, jezto ani po staletich se lidstvo nedohodlo na stejnem mereni casu. Trochu jsem si tedy precetl, jak to je s tim islamskym Novym rokem.

Protoze Muslimove meri cas islamskym kalendarem, ktery se ridi podle Mesice a ktery je asi o 11 az 12 dnu kratsi nez nas kalendar rizeny podle Slunce, zacina i islamsky Novy rok pokazde jindy (kdyz to merime nasim casem). Navic roky pocitaji Muslimove od naseho roku 622 (kdy prorok Mohamed odesel z Mekky do Mediny - teto udalosti se arabsky rika "Hijra", latisky "Hegirae"). Takze ted maji rok 1432 AH a tento rok zacal islamskym Novym rokem 7. prosince 2010 vecer a skonci 26.listopadu 2011. Zkratka "AH" za islamskym letopoctem je z latinskeho "anno Hegirae" a znamena v podstate totez, co u nas "naseho letopoctu", Muslimove ovsem rikaji "od roku Hijra".

Uz tohle je komplikovane, ale ono to bylo jeste komplikovanejsi. Pred zavedenim islamskeho kalendare, tak jak existuje dnes, v nekterych (mozna ve vsech) arabskych zemich se uzival lunisolarni kalendar, ktery kombinoval lunarni a slunecni kalendar, ktery ale vyzaduje prestupne mesice - proste se jeden mesic jednou za tri roky opakoval dvakrat. Tohle ale prorok Mohamed v Koranu zakazal (asi aby se v tom vubec nekdo vyznal).

No jo, ale nektere udalosti (treba narozeni proroka Mohameda) se udaly pred rokem Hijra a pred zavedenim ciste lunarniho kalendare. Jak je tedy mame prevest do naseho gregorianskeho kalendare? A to se jeste nezminuji o tom, ze zacatek kazdeho mesice v islamskem kalendari je dan fyzickym pozorovanim noveho srpku Mesice, ne astronomickym vypoctem (i kdyz i ten je pouzivan pro administrativni ucely - coz uz vubec nechapu, jak to vse daji pak dohromady).

A aby to nebylo malo, pred erou Hijra se casto roky necislovaly vubec, ale pojmenovavaly podle nejake velke udalosti, ktera ten rok nastala. Nejznamejsim je asi "rok slonu" (asi 570 naseho letopoctu), kdy se vladar Jemenu, toho casu Etiopske provincie, pokusil dobyt Mekku s valecnymi slony. Neuspel a navic se ten rok narodil prorok Mohamed. Tento zvyk pojmenovavani roku se uchoval i pro prvnich deset let od Hijry (takze prvnich deset islamskych let ma jmena podle toho, co v tom roce udelal prorok Mohamed, napr. "rok vitezstvi" nebo "rok odchodu").

A to jsem ani nemluvil o tom, kdy v ramci tydne zacinaji jednotlive dny (islamsky a zidovsky prvni pracovni den po "dni klidu" zacina zapadem Slunce, kdezto u krestanu je to o pulnoci; ale i tady to neni vzdy stejne: nektere mnisske rady to take pocitaji od vecera).

Mejte se moc pekne.